Marek Pomeje, Michal Blažek: Sportovci ve velké míře opomíjejí signály vlastního těla

Patří k nedílné součásti naší Akademie, nejsou tolik vidět, ale jejich role je velmi důležitá – ať už co se týče zranění a návratu po zranění, tak také jejich prevence. A jsou také důvěrníky. Marek Pomeje a Michal Blažek, to je fyzio tým naší Akademie.

Máro, jsi součástí Akademie 4 roky, Michale, ty rok. Jaké kroky vás do Dynama přivedly?

Bláža: Do Dynama mě vlastně přivedl Mára, respektive jsem ho neúnavně uháněl, dokud se nepodvolil😊. Ne, teď vážně… Vzhledem k tomu, že Dynamo je na jihu Čech největším fotbalovým klubem a sám se pohybuju na fotbalových trávnících od malička, bylo tak trochu mým přáním být něčeho takového součástí. Když se pak na pozici fyzioterapeuta uvolnilo místo, nebylo o čem přemýšlet.

Mára: První nabídku jsem měl asi před 8 lety, kdy mě oslovil pan Švantner (t.č. šéftrenér dorostů, pozn.red.), ale tehdy mi to nedávalo smysl. Před 4 lety byl na mé pozici Pája Jůn, který se posouval k A-týmu, naťukl mě, asi dal tip i Benymu (ředitel Akademie, pozn.red.) a ten už mi nedal šanci tu pozici nepřijmout.

Oba dva jste zažili Dynamo jako hráči v jejich mládežnických týmech, jak na ta léta vzpomínáte a jak vidíte Dynamo nyní?

Bláža: Za těch 6 let, co jsem v Dynamu nepůsobil, ani jako hráč ani jako fyzioterapeut, se některé věci určitě změnily, a to zejména z hlediska personální stránky. Co se týká zázemí, už dříve se Dynamo řadilo k nejlepším v Česku, hlavní rozdíl je však v lidech, kteří se v současné chvíli o kluky a holky starají. Musím uznat, že zde všichni společně pracují na tom, aby Akademie Dynama vychovávala co nejvíce talentů. Rozvoj se však striktně netýká pouze sportovní stránky, ale i ostatních oblastí života.

Mára: Na tu dobu vzpomínám rád. Myslím, že se i tenkrát všichni snažili na maximum, ale doba se hodně posunula a zároveň zprofesionalizovala. Dnešní Akademie má z mého pohledu výbornou úroveň, lidsky i odborně.

Čerpáte z vlastní hráčské zkušenosti směrem k přístupu k hráčům a k péči o ně?

Bláža: Stoprocentně. Je za mě důležité, aby terapeut měl osobní zkušenost s typickým pohybovým zatížením, které je charakteristické pro daný sport nebo aktivitu. Následně se díky tomu dokáže lépe vžít do pozice pacienta, což dále usnadňuje terapeutický proces.

Mára: Ano.

Co vás přivedlo k fyzioterapii? Bylo to i vlastní zranění a následný návrat?

Bláža: Pro mě fyzioterapie nebyla první volba, ale spíše takový kompromis mezi vzděláním a sportem, od kterého jsem nechtěl nadobro odcházet. Vlastně jsem šel studovat fyzioterapii, abych se po VŠ studiu mohl obloukem vrátit zpět k fotbalu. A mým příchodem do Dynama se to splnilo.

Mára: Zranění tam určitě nějakou roli hrálo, měl jsem na to trochu smůlu. Ale asi jsem to měl podobné jako Bláža, prostě to nějak vyplynulo.

Myslíte, že v dobách minulých byla fyzioterapie potřebnější než dnes s ohledem na tréninkový proces, který byl často nelítostný k fyzické i psychické stránce hráčů?

Bláža: Úplně si nemyslím, že dříve by byla fyzioterapie potřebnější než dnes. Rozhodně nebyly brány takové ohledy na zdraví sportovců v tréninkovém procesu a často to sklouzlo k přístupu “buďto to vydrží, nebo ne”. V současné době je ale fotbal daleko náročnější jak z hlediska síly, rychlosti a vytrvalosti, tak i po taktické stránce. Ostatně podobný trend je znát i v jiných sportech. Nároky na hráče se zvyšují, a o to více je třeba dbát na jejich zdraví.

Mára: Myslím, že by byla stejně potřebná jako dnes, akorát prostě moc nebyla. Na zdravotní stránku se nebral moc ohled, každý si to řešil po svém. To, že v akademiích je dnes fyzio samozřejmostí, vnímám jako velký benefit pro rozvoj hráčů.

Jste plnou součástí realizačních týmů Akademie, pojďme představit nezávislým čtenářům vaši roli, v čem všem spočívá? Během týdne a o víkendu směrem k utkáním.

M+B: V průběhu týdne jsme zpravidla k dispozici zejména pro zraněné hráče, resp. pro hráče zotavující se po zranění. V úzkém vztahu pracujeme s kondičními trenéry tak, aby postup návratu do tréninkového procesu byl co nejefektivnější. Vše má své zákonitosti, kterých se snažíme držet. Důležité je však brát v potaz i přání a očekávání samotných hráčů, hráček a také trenérů, kteří chtějí mít své svěřence co nejdříve zpět. Na prvním místě máme ale vždy zdraví dotyčných. O víkendech fungujeme na domácích utkáních jako fyzioterapeuti před zápasy a v jejich průběhu jako zdravotníci.

Můžete ovlivňovat tréninkový proces s ohledem na zraněné hráče?

M+B: Do tréninkového procesu zraněných hráčů určitě vstupujeme, v koordinaci s kondičními trenéry se snažíme naplánovat tréninkové jednotky vždy adekvátně k aktuálnímu stavu zraněných hráčů. Nerozhodujeme však samostatně, pokud to jen trochu jde, snažíme se o spolupráci v rámci celého realizačního týmu.

Jakými kroky probíhá návrat zraněných hráčů do plného procesu?

M+B: Klasickým postupem při návratu hráče po zranění je úvodní klidová fáze, která respektuje přirozenou dobu hojení poraněných tkání. Tu se snažíme podpořit zejména vhodnými režimovými opatřeními, která doporučujeme. Případně můžeme navrhnout relevantní metody fyzikální terapie pro podporu hojení. Následuje fáze zdravotního cvičení, které stále ještě probíhá pod naším dohledem. Dále hráče předáváme do péče kondičních trenérů, kteří s nimi pracují na silových, rychlostních a vytrvalostních kvalitách tak, aby hráči byli při svém návratu co nejlépe připraveni. Snažíme se, aby přechody mezi jednotlivými fázemi byly co nejvíce pozvolné a celý proces plynulý.

A jakou roli hraje prevence zranění v rámci tréninkového procesu?

M+B: V rámci prevence se snažíme o kompenzaci jednostranného fotbalového zatěžování jinými vhodnými cvičeními či pohybovými aktivitami. Z hlediska prevence však velmi záleží na přístupu jednotlivých hráčů, jestli chtějí, či nikoliv. Snažíme se současně hodně vysvětlovat důvody, proč kompenzační cvičení provádět tak, aby jim to “nudné protahování” začalo dávat smysl. Všechny tyto kroky mají jednoduchý cíl – mít co nejvíce zdravých hráčů.

Jak vnímáte pozornost kluků a holek naší Akademie k péči o vlastní tělo a s tím související prevenci zranění?

M+B: Myslíme si, že takovým obecným trendem napříč všemi sporty bude ve velké míře opomíjení signálů vlastního těla. Ono je to vlastně tak trochu pochopitelné, protože sportovec, aby se mohl stát úspěšným, toho musí hodně obětovat. Kolikrát bohužel i na úkor svého zdraví. Proto spíše vídáme pozornost zaměřenou zejména na sportovní výkon, a vlastní tělo je jen prostředkem k dosažení úspěchu. Málokdo si uvědomuje, že zdraví máme opravdu jen jedno a žádné další nebude. Nicméně na to si musí každý přijít sám a osobní zkušenost je v tomto ohledu nenahraditelná. Kdo však pochopí důležitost péče o zdraví vlastního těla zavčasu, může se s velkou pravděpodobností těšit ze samotného sportu zpravidla po delší dobu než ten, který se soustředí pouze na výkon.

Děkujeme za rozhovor.