Denis Preclík: Za vším hledej ženu

Do naší dynamácké rodiny patří rok a půl a zapadl do ní jako poslední dílek puzzle do skládačky. Co ho přivedlo na jih a jak je u nás spokojený se dočtete v následujících odpovědích Denise Preclíka, trenéra žákyň Dynama.

Rok a půl u nás působíš u žákyň, od léta 2024 jako hlavní trenér? Jak se v této roli cítíš?

Musím přiznat, že se v této roli cítím velmi dobře. Už dříve, během svého působení jako asistent trenéra, jsem měl pocit, že týmu mám co nabídnout. Spolupráce s Vláďou Božovským byla výborná a hodně jsem se od něj naučil nejen o ženském fotbale, ale především o práci se žákovskou kategorií dívek. Tyto zkušenosti mi nyní velmi pomáhají.
I když mám teď více odpovědnosti a povinností, velkou oporou jsou pro mě Vláďa a Áďa, kteří mi se vším ochotně pomáhají.

Jak vidíš posun žákyň za tu dobu, co je znáš? Zvládají nároky ligy?

Za ten rok a půl, co mám možnost působit u žákyň, vidím velký pokrok. Letos jsme byli svědky zásadní změny v jejich rolích. Některé hráčky, zejména z ročníku 2010, musely přejít z pozice „těch, co se nechají vést“, do pozice lídrů týmu. To pro ně byla velká zkouška, protože najednou měly odpovědnost nejen za sebe, ale i za své spoluhráčky, kterým musely na hřišti pomoci. Musím říct, že se s tím popasovaly fantasticky, dokonce lépe, než jsme očekávali.

Další zajímavou skupinou jsou nové hráčky, které k nám přišly letos v létě. Většina z nich je talentovaná, ale přechod do nejvyšší žákovské soutěže pro ně nebyl snadný i z důvodu sehrání se ostatními hráčkami. První půlrok pro ně znamenal spoustu učení, a to nejen technického, ale i taktického a mentálního. Přesto jsme splnili většinu z našich cílů a podařilo se stabilizovat kádr, což vedlo k vytvoření silného základu pro další růst.

Celkově si myslím, že naše hráčky nároky ligy zvládají dobře. Jejich nasazení a chuť se zlepšovat mě přesvědčují o tom, že jdeme správným směrem.

Pocházíš z východních Čech, jaké kroky Tě zavedly na jih Čech a k nám do klubu?

Byla to vlastně velká náhoda. Jak se říká, „za vším hledej ženu“, a proto jsem se rozhodl kvůli velké vzdálenosti mezi mnou a mou partnerkou přestěhovat do Českých Budějovic. Musím říct, že to bylo skvělé rozhodnutí, protože České Budějovice jako město jsou velice pěkné a život v nich si nemohu vynachválit. Navíc v kolektivu trenérů na Složišti se cítí dobře snad každý.

Když jsem končil v týmu FK Orlicko, vedl jsem rozhovor se svým kamarádem a šéftrenérem Jirkou Saňákem. Bavili jsme se o mé fotbalové budoucnosti a on mi navrhl, že zkusí oslovit kamaráda z Dynama. Díky němu jsem dostal kontakt na Filipa Toncara a následně se domluvil s Petrem Benátem na působení u týmu WU15.

Jak jsi sám zmínil, trenérsky jsi působil v týmu FK Orlicko, kde jsi vedl starší žáky, jaký pro Tebe byl přesun k něžnému pohlaví? V čem konkrétně to na Tebe kladlo největší nároky?

První týdny byly velmi zajímavé. Dívky přistupují k fotbalu jinak než chlapci v jejich věku, a největším rozdílem je podle mě mentální vyzrálost. Zároveň holky milují fotbal samotný, ale u některých jejich vrstevníků jsem se setkal spíše s postojem, že je baví být fotbalistou. Největší výzvou pro mě byla komunikace. Je třeba volit slova mnohem rozvážněji.
Trénování dívek mě naučilo klidu a trpělivosti. Uvědomil jsem si, že méně je někdy více. Informace dávkuji postupně a chyby s hráčkami rozebírám v klidu, bez emocí. Samozřejmě někdy je potřeba pomoci přímo na hřišti, ale často mám pocit, že by holky zvládly utkání i bez nás trenérů.

Kde bys rád viděl naše žákyně, dívčí týmy, a kde sám sebe v horizontu několika let?

Naším hlavním cílem je, abychom se se žákyněmi usadili v úzké republikové špičce a pravidelně atakovali umístění v top čtyřce žákovské ligy, což by nám zajistilo kvalitní utkání v nadstavbové části soutěže. Chtěli bychom, aby fotbal holky především bavil a snažíme se, aby byly v prostředí, kde si vztah k fotbalu vytvoří a upevní.

U dorostenek bychom byli určitě všichni rádi za stabilizaci v první lize, aby bylo možné zajistit kvalitní soutěž pro následující ročníky. A co se týče ženského týmu, věřím, že má v budoucnu potenciál postoupit do nejvyšší soutěže. To by byla skvělá motivace pro všechny mladé hráčky v Dynamu.

Osobně jsem otevřený jakékoli výzvě, kterou mi fotbal přinese. Ale momentálně se plně soustředím na WU15 a seberozvoj.

Jak hodně Vám pomáhá, že je Tvojí kolegyní v realizačním týmu hráčka našich žen Aď Kubičková?

Zpočátku jsem měl určité obavy, protože je to přece jen jiné, mít v týmu aktivní hráčku s povinnostmi v A týmu. Ukázalo se, že jsem se obával zbytečně. Spolupráce s Áďou je naprosto bezproblémová. Přináší do týmu svěží pohled na fotbal a také pohled ženy, která již několik let hraje v Dynamu.

Jelikož je stále aktivní hráčkou, dokáže holkám pomoci s technickými i taktickými detaily, které třeba v daný moment nevidím. Pro holky je navíc snadnější obrátit se na ni s některými problémy, což týmu jen prospívá. Momentální spolupráce funguje velice dobře.

 Děkujeme za rozhovor.