Ondřej Čoudek: Reprezentace je zodpovědnost

V zimě poprvé nakoukl do přípravy s ligovým áčkem a rozhodně nezklamal. Na první ostrý start však Ondřej Čoudek stále čeká, a tak čas od času vypomáhá v defenzivě dynamácké U19. Právě za výkony v I. Celostátní dorostenecké lize si vytáhlý stoper s reprezentačními zkušenostmi vysloužil ocenění hráče měsíce Akademie Dynama České Budějovice.

Ondro, nelze začít jinak než zhodnocením měsíce března, za nějž sis vysloužil ocenění pro nejlepšího hráče Akademie. Jak se ti v dresu devatenáctky podle tvých slov vedlo?

Začalo to těžkým zápasem s Opavou, který jsem rozhodl gólem. Jsem rád, že jsem se po dlouhé době prosadil, a navíc tím hodně pomohl týmu. Byl to super pocit. Další utkání jsem za devatenáctku odehrál doma se Spartou, ve kterém jsme udrželi čisté konto. Vše vyvrcholilo nominací do reprezentace a na ligový duel našeho áčka. Řekl bych, že super měsíc (usmívá se).

V zimě jsi nastoupil do přípravy s prvoligovým áčkem, a kromě tréninků jsi zasáhl také do přátelských zápasů. Jak tuhle ohromnou zkušenost zpětně hodnotíš a v čem je největší rozdíl mezi dospělým profesionálním fotbalem a tím dorosteneckým?

Jsem nesmírně rád, že jsem vůbec dostal šanci jet s A týmem na soustředění do Turecka. To, že jsem mohl nastoupit do dvou přátelských zápasů, je úplně skvělé. Debutoval jsem proti Krakovu (Cracovia Krakov), odehrál jsem asi dvacet, pětadvacet minut a nějak jsem se rozkoukával. Následně jsem nastoupil na celý zápas s Kolubarou (FK Kolubara), což pro mě byla největší zkušenost. Největší rozdíl jsem poznal během jednotlivých situací. Hráči jsou zkušenější, vědí, jak se zachovat v určitých herních situacích. Vše je samozřejmě rychlejší a mnohem agresivnější.

Několik ligových startů za áčko si připsal Daniel Hais, ty na první šanci stále čekáš. Co musíš udělat pro to, aby skutečně přišla? A byl jsi jí třeba už blízko?

Myslím si, že třeba konkrétně Dan to má o něco jednodušší, jelikož je útočník, který může do zápasu naskočit na posledních dvacet minut. V tomhle to máme my stopeři složitější. Musíme si na svou šanci počkat, ale aktuálně nás potkala nějaká zranění, takže jsem dostal šanci být v nominaci. Už je to, že jsem byl s týmem mimo hřiště byla obrovská zkušenost. Je třeba vytrvat, počkat si na šanci a pravidelně ukazovat v tréninku, že na to mám.

Kromě dresu Dynama také v poslední době celkem pravidelně oblékáš barvy české reprezentace. Jak mladého fotbalistu „lvíček na prsou“ změní?

Zápasy za reprezentaci nepatří do kategorie „normální“. I když vám trenér řekne, že jde o normální zápas, vy to tak nikdy neberete. Hrajete za reprezentaci, proti jinému státu a máte pocit zodpovědnosti. Jste moc rád, že můžete naskočit do zápasů, že máte důvěru trenéra. Ohromně vás to motivuje. Teď se blíží kvalifikace na mistroství Evropy a já bych si rád na příštím srazu v Portugalsku řekl o místo v nominaci.

Zpátky k Akademii. V kabině devatenáctky se toho letos událo hodně, tým však stále pomýšlí na ty nejvyšší příčky. Jak to vidíš ve zbývajícím průběhu sezony ty?

I přestože šel Krchyč (David Krch) na hostování do Táborska, Haisík (Daniel Hais) je v áčku a za devatenáctku hraju většinou buď jen já nebo jen Brába (Jan Brabec), tak se herní úroveň udržela a jsme rovnocenní každému soupeři. Horní polovina tabulky je stále velmi vyrovnaná, pokud se nám podaří ve zbytku sezony vyhrávat, tak věřím, že se můžeme umístit mezi nejlepší trojkou.

Ty jsi v novém roce několikrát zažil tréninkový proces v áčku, ale také v dorostu či juniorce. V čem vnímáš největší rozdíly? Je to především rozdílnost v konkurenčním prostředí?

Konkurence je jednoznačně největší téma. V áčku je nesmírná kvalita, jsou tam zkušení kluci, od nichž se toho můžete hodně naučit – a to třeba Kuba Hora, Martin Králik nebo Lukáš Havel od kterých se snažím hodně čerpat. Tohle se podařilo nastolit i v juniorce a devatenáctce díky společným tréninkům. Ale v áčku je to stále o něčem trošku jiném.

Do A týmu nově nakoukávájí i další mladíci z Akademie. Máš pro ně nějakou radu?

Když si vybavím svůj první trénink, který jsem s áčkem absolvoval někdy v září, tak si vzpomínám, že jsem byl opravdu hodně nervózní. Myslím si, že je to normální a kluci z Akademie budou napoprvé vždycky nervózní. Ale není třeba se čeho bát, i když jsou kluci v kabině áčka všichni známí a profesionálové, nic vám neřeknou, když něco zkazíte. Nejdůležitější je ničeho se nebát a nic nevypustit.

Kdo tě zná, tak dobře ví, že jsi měl v cestě do A týmu plno překážek. Mohl bys ty největší popsat a prozradit v čem tě omezovali či omezují?

Při nástupu do dorostu mi byla na zátěžových testech objevena srdeční tachykardie. Během následujících dvou let jsem podstoupil řadu vyšetření, na jejichž základě jsme se dohodli, že nejlepší bude operativní zákrok. Napomohl tomu i zájem áčka, které mě chtělo do zimní přípravy a vše se uspíšilo. Začátkem prosince jsem tady v Českých Budějovicích podstoupil úspěšný zákrok, problém se podařilo odstranit. Dříve mě to limitovalo po kondiční stránce, aktuálně se ale cítím skvěle.

A co studium? Profi fotbal přeci musí do rozvrhu středoškoláka výrazně promlouvat… Máš nějaké úlevy a jak vše zvládáš?

Studuji na Biskupském gymnáziu v Českých Budějovicích. Je to velmi náročné, mám individuální plán, do školy se snažím jít kdykoliv to jen jde. Hodně komunikuji s učiteli, dopisuji všechny testy… Není to úplně jednoduché, ale zvládnout se to dá.

Mohl bys čtenářům a fanouškům naší Akademie říct, kdo je tvůj největší fotbalový vzor a proč?

Osobně se mi moc líbí Raphael Varane z Manchesteru United. Myslím si, že jsme si i dost podobní. Je vysoký, má dlouhé nohy, je rychlý… Jeho hra se mi opravdu líbí, sleduji jeho cestu a mám ho za svůj vzor.

Na závěr bychom rádi znali tvé nejbližší osobní cíle… Je jedním z nich debut v dresu dynamáckého áčka? A co ty vyloženě budoucí? Máš nějakou vysněnou destinaci?

Nejbližším cílem je jednoznačně prosazení se v áčku, i když to bude dost možná trvat déle. Věřím však, že to přijde. Postupně bych se chtěl stát stálým členem mládežnických reprezentací, stabilně nastupovat v lize. Snem by bylo zahraniční angažmá, někde v Itálii, Německu… Nebo v Tottenhamu Hotspurs, kterému od malička fandím. (usmívá se)