Berlín, oblíbená destinace našich žáků
Do Berlína jezdí týmy naší akademie poslední roky pravidelně, jak vypadala návštěva tentokrát, zodpovídá šéftrenér žákovských kategorií a trenér kategorie U12 Petr Čížek.
Petře, tentokrát to byl trochu jiný model herního soustředění než na jaký jsme zvyklý, přiblížíš nám ho?
Ano, dostali jsme letos možnost náš každoroční program trochu oživit. Díky českoněmecké fotbalové škole jsme měli možnost s kat. U12 absolvovat dvoudenní kemp pro děti z celé ČR + pro místní děti z Berlína, kteří na jeden den doplnila Hertha Berlín U12. Většina tréninků byla vedena v anglickém nebo německém jazyce, což pro kluky byla změna, součástí kempu byl také jazykový kurz. Nechyběl ani českoněmecký kvíz nebo seminář o výživě.
V sobotu a v neděli pak na kluky čekali dva skvěle obsazené turnaje (Hertha BSC, FC Kodaň, RB Lipsko, 1.FC Kolín, Union Berlín, Dynamo Berlin, Gentofle)
V kat. U13 jsme použili již zaběhnutý zápasový model bez tréninků, hráči měli možnost v pěti dnech porovnat síly s různými německými týmy (Dynamo Berlín U14, Union Berlín, Hertha 03 Zelendorf, Hertha BSC), zažili různé herní systémy od 8+1 až po 11v11.
Zahraničních konfrontacích zažíváš v posledních letech mnoho, naše týmy se utkávají s celky z Rakouska, Slovenska, Anglie, Polska, Francie. Vždycky přinesou plno nových poznatků jak si stojíme, vidíš nyní odlišnosti nebo se Ti potvrdilo, co jsi již věděl?
Každý zápas vždy přinese něco nového. Asi bych konfrontaci se zahraničím po těch letech rozdělil na více skupin.
V jedné bych zanechal Slovensko, kde věřím a vidím, že je fotbal na absolutně stejné úrovni. Jak po dovednostní a pohybové stránce, tak po školském systému nebo systému akademií, financování sportu, nebo scoutingu. Možná bych se nebál říci, že často je kvalita spíše na naší straně.
A následně na zbytek Evropy. A tam se opravdu dějí věci. O fotbale o školském systému a financování sportu se jen nemluví. Z anglických týmů jsme v posledních letech absolvovali konfrontaci s týmy Arsenal Londýn, Tottenham Hotspur, Chelsea, FC, Watfortd, Manchester United, West Ham United a Wolverhampton Wolves a musím Vám říct, že zde je vše nesrovnatelné. Vše už začíná výběrem hráčů, počtem členů v realizačním týmu atd ..
Z Francie jsme v posledních letech hráli s Olympique Marseille, PSG, Montpellier, Stade Rennes. Ze získaných informací je vidět, že francouzský top fotbal začíná až v dorosteneckém věků, kde nejlepší týmy z Francie sdružují kvalitu k sobě. Ve věku ml. žáků bych asi největší rozdíl viděl v systémové připravenosti a somatotypu hráčů . Taktické návyky hráčů Francie jsou podstatně dál než našich hráčů.
A pak přichází země polohou blíže k nám a to Německo, Polsko a Rakousko. Především týmy Bayern Mnichov, Hertha BSC, Union Berlín, RB Salzburg, RB Lipsko, Reggensburg, SV Ried, Lask Linz a další. Snad se na mě nebude nikdo zlobit, když napíšu, že s týmy druhé jakosti hrajeme totožný fotbal. Ovšem za elitními kluby zaostáváme.
Vždy se všeobecně řeší dovednosti hráče. Já věřím minimálně z posledních zkušeností, že dovednosti jsou balíček, ve kterém se možná rok co rok opravdu soupeřům přibližujeme. Pochopitelně stále chybí zvládnout detail dovednosti v plné rychlosti na 100%, ale i přesto vidím a vnímám průřezově v kategoriích, že jsme blíže a blíže. Ale v čem nám stále ujíždí vlak je pohyb hráče, ať už s míčem (kam a kdy) nebo bez míče. V tom vidím asi největší náš problém. Důraz a silová připravenost je dnes srovnatelná, pokud na hřišti zrovna není klučina afrického původu, který má v 11ti letech postavu jako hráč U18. Ale pohyb bez míče je aktuálně alfa a omega našeho problému.
Jak můžeme výše popsané změnit?
Možná závěr bude trochu štiplavého rázu, ale KONKURENCÍ. Ač hrajeme ve všech kategoriích nejvyšší soutěže, ve velké části sezóny se konfrontací a tempem hry uspáváme. Soupeři většinou honí více výsledek než způsob, jakým výsledku dosáhli. Jednoduchostí s co nejmenším počtem zapojených hráčů do hry. A my? My se dokážeme rychle přizpůsobovat, adaptovat na klid a pohodu. Stejně tak je na druhou stranu vidět, že většina hráčů, které v akademii máme, se dokážou po nějaké době adaptovat i na náročnější a bolestivější cestu. To vše bohužel začíná v tréninku. Pokud to nejlepší bude ještě rozděleno do další a dalších klubů, automaticky přestává být v prostředí tréninku konkurence. A když není konkurence, není přece potřeba pracovat, protože jsem nenahraditelný. V elitních zahraničních týmech jsou hráči už v kat. U12 vybíráni z obrovských počtů, kdy dojet na trénink přes město trvá někdy i hodinu. Stále mají na trénincích nové a nové hráče, které jim vozí kluby na zkoušku. To všechno je pro nás zatím jednou velkou překážkou. Kvalita na tréninku + kvalitní konfrontace, kterou nemyslím naše soutěže.
Časově jste strávili v německé metropoli od středy do neděle celkově pět dní, určitě jste vyplnili celý pobyt i jinými aktivitami než jen fotbal.
Jasně, všechno co děláme, není a nemůže být jen o fotbale. Na světě jsou možná ještě důležitější věci. Vždy když jedeme do jiné země, chceme klukům ukázat co v daném městě je. V Berlíně jsme navštívili Braniborskou bránu, památník Holokaustu, Alexander Platz, Berlínskou zeď u Uber Arény a Olympijský stadion, kde se v letošním roce odehraje finále ME, Zároveň jsme měli možnost navštívit zápas EuroLigy v basketbalu a to domácí Alba Berlín vs. Partizan Bělehrad, kam dorazilo 11 700 lidí. I tohle je na našich akcích velice důležitá část.
Tyto cesty přinesou vždy plno poznání i mimo hřiště, v čem spatřuješ to největší pro hráče a trenéry po tomto kempu?
Pokud nebudeme mluvit jen o fotbale, tak rozhodně ve schopnosti se dorozumět cizí řečí. To dnes k běžnému životu člověka patří. Tím dalším je zvládnutí a samostatné vyřešení nějakého problému bez rodičů. Když pojedete s rodiči do hotelu na dovolenou a zabouchnete si dveře od pokoje, kdo myslíte, že ten problém bude řešit!? A tady to kluci musí zvládnout sami. Kdo bude hlídat, v kolik hodin máš být na snídani!? A tady to musí zvládnout sami. Dostaneš kapesné, co když ho utratím první den!? Opět a opět je to na tobě.
