Cizinci v dorostu? Navzájem se obohacujeme, shodují se trenéři

Naše Akademie sází logicky zejména na domácí fotbalové talenty, napříč dorosteneckými kategoriemi však obléká mládežnický dres českobudějovického Dynama také sedm cizinců. Jak se na Složiště dostali, co nám jejich působení v klubu přináší a jak vlastně fungují mimo fotbalový život? “Navzájem se obohacujeme,” těší trenéry spolupráce s kamarády zpoza českých hranic.

 “Cestu zahraničním hráčům otevřel před lety Maksym Talovjerov, který se dostal z Akademie až do ligy. I díky němu se především u ukrajinských mladíků zvýšilo povědomí o Dynamu,” shodují se trenéři dorosteneckých kategorií, kterým v posledních letech prošlo tréninkovým procesem hned několik Ukrajinců.

V dorosteneckých kategoriích Akademie, tedy v U16 až U19, momentálně působí sedm cizinců. A nejpočetnější zastoupení mají právě Ukrajinci, kteří se do Česka dostali z mnoha známých důvodů. Za nejmladší šestnáctku nastupují Artem Bohar a Volodymyr Kobelchuk. Jejich starší krajané Vladyslav Kolodezhnyi a Volodymyr Melnichuk pak oblékají převážně dres devatenáctky.

V kádru U18 a U19 jsou pak ještě tři další kamarádi, kteří s fotbalem začínali daleko od svého aktuálního domova. Tuguldur Gantogtokh se narodil v Mongolsku a do Dynama se dostal na zkoušku minulou zimu. Tehdy oblékal dres táborského Meteoru a trenéry Akademie zaujal svou střeleckou potencí. Uspěl na zkoušce a v létě začal oblékat dres největšího jihočeského klubu.

Právě u “Tugyho” byl vzhledem k jeho původu zpočátku menší problém v komunikaci. “U některých hráčů může představovat problém jazyková bariéra, drtivá většina našich trenérů však ovládá cizí jazyky a s cizinci se bez problémů domluví,” shodují se trenéři dorostů.

“Nejvíce specifické je však to, že se navzájem obohacujeme,” dodávají koučové. “Například oba Kanaďani, kteří momentálně působí v kategoriích U18 a U19 jsou velmi uvědomělí a přesně ví, kam směřují,” přidává svůj pohled trenér U17 Filip Toncar.

Alex a Eric Normandeau se na jih Čech dostali díky šéftrenérovi Akademie Stanislavu Rožboudovi, který je v minulosti v Ottawě sám trénoval: “Erica i Alexe jsem před lety vedl v Kanadě, teď nás osobně oslovili, zda se mohou poprat o místo v Dynamu. Přiletěli na testy, ukázali, že na to mají a jsou součástí našeho klubu,” přibližuje sám Rožboud.

S cizinci to však často není jednoduché už před jejich samotným příchodem. Ve fotbalovém světě je velkým tématem skauting, který však na mládežnické úrovni v Česku takřka neexistuje. “Vlastní skauting nemáme, takové možnosti nemá ani řada ligových týmů v dospělém profi fotbale. Většina zahraničních hráčů tak do akademie přichází na doporučení či skrze kontakty našich trenérů. Vše následně ověřujeme a hráče případně testujeme,” říká kolektiv trenérů.

A co vše obnáší takový přestup ze zahraničí? “Většinou musí být hráči starší osmnácti let. Mimo vyřízení přestupu skrze UEFA či FIFA je potřeba hráčům zajistit nezbytné náležitosti jako je strava, ubytování a logistika. U mladších hráčů je to administrativně a legislativně mnohem složitější,” vysvětluje ředitel Akademie Petr Benát.

Mezi naše kamarády ze zahraničí patří také člen realizačního týmu U17 Borislav Simič. “Přináší trochu jiný úhel pohledu, umožňuje vidět souvislosti pod jinou perspektivou a vzhledem k tomu, že má zkušenosti například z Partizanu Bělehrad, tak vnáší do týmu i prvky typické pro balkánskou fotbalovou školu,” říká o Srbovi, který hrál v minulosti ligu za Dynamo a vyzkoušel si kromě Balkánu také angažmá na Novém Zélandu, jeho kolega Toncar.

Dynamo a cizinci je zkrátka ověřená a fungující spolupráce, která, jak bylo řečeno výše, vzájemně obohacuje obě strany. Tím nejideálnějším příkladem je mnohokrát skloňovaný Maksym, jenž momentálně kope v rakouském LASKu Linz. A my si jen můžeme přát, aby takových, jako on, bylo do budoucna co nejvíce...