Filip Toncar: Euro? Užívali jsme si společně každou minutu

SERIÁL „REPREZENTACE“: Naše Akademie vychovává plno výborných hráčů a skvělých lidí, někteří z nich nahlížejí do národních týmů nebo v nich mají svá trvalá místa. V našem seriálu REPREZENTACE díky nim nahlédneme do zákulisí fungování národních týmů, pocitů a zkušeností, které díky těmto příležitostem načerpají. Prvním respondentem je náš trenér U18 Filip Toncar, který v různých reprezentačních výběrech působí řadu let.

Filipe, máš bohatou reprezentační historii, ať už jako trenér gólmanů nebo asistent hlavního trenéra. Kdy se tato Tvoje kariéra rozjela?

V roce 2013, kdy mě do pozice trenéra brankářů oslovil trenér Miroslav Koubek. S ním jsem předtím několik let spolupracoval v té době prvoligovém Kladně a poté v Mladé Boleslavi.

Zkus přiblížit čtenářům Tvé zkušenosti, které Ti přinesly obě dvě pozice, ať už z pohledu vlivu na tým, na průběh srazů, tvorby nominací atd.?

Na to pár řádků nestačí :-) Aktuálně jsem v realizačním týmu pátého trenéra a s každým jedním se jednalo o specifickou spolupráci. Každý trenér má svůj styl práce a jiné požadavky na členy realizačního týmu. Od každého hlavního trenéra jsem čerpal mnoho inspirace. Stejně tak od ostatních kolegů z podpůrného týmu – od kolegů asistentů, fyzioterapeutů, manažerů týmu. Kdybych měl vypíchnout nějaká jména, pak zmíním hlavní trenéry Honzu Suchopárka a Jirku Žiláka. Oba jsou vynikajícími lídry, kteří dovedli své týmy na Mistrovství Evropy.

Právě s Jirkou Žilákem byla náplň mé práce nejpestřejší. Krom fotbalových oblastí jsem se hodně zabýval týmovou a vztahovou dynamikou. Stále jsme našlapovali do neznáma a nevěděli, co daný krok přinese. Vykračoval jsem hodně mimo svou komfortní zónu. Bylo to intenzivní, pro mě náročné a především velmi obohacující.

A liší se načerpané zkušenosti v závislosti na dané pozici, kterou jsi zastával?

Liší se spíš obsah práce. Jako trenér brankářů jsem měl specifičtější roli. Nicméně jsem byl tehdy v týmech i videoanalytikem a měl jsem tak vliv nejen na brankáře, ale i na chod celého týmu. I díky tomu, že trenéři jako Pavel Hoftych, nebo zmiňovaný Honza Suchopárek, chtěli znát názor více lidí, ne jen svého jednoho asistenta.

Jak vnímáš fungování reprezentačního úseku v průběhu těch let?

Myslím, že pomyslným vrcholem bylo období okolo roku 2017, kdy byl technickým ředitelem FAČR Michal Prokeš a fungování reprezentačního úseku a jeho materiálnímu a personálnímu zajištění byla věnována velká pozornost. Dnes se situace vyvinula tak, že svaz přichází o své „rodinné stříbro“, tedy lidské zdroje, které jsou přetahovány do klubového fotbalu, případně úplně mimo fotbalový sektor. To výkonnost svazu oslabuje. Dříve byla situace opačná. Svaz byl nejvyšší autoritou, pomyslnou špičkou oboru a získával ty nejlepší odborníky z klubů.

Jakým způsobem dochází ke komunikaci a hodnocení repre hráčů/srazu směrem do klubů a do klubové práce?

Po každém srazu komunikuje telefonicky hlavní trenér s klubovými trenéry všech hráčů. Zároveň se píše a sdílí report přes platformu XPS. Tyto reporty jsou přístupné celému reprezentačnímu úseku a zároveň klubům. Hodnotí se zde aktuální výkonnost na proběhlém srazu a dává se doporučení, na kterých složkách výkonu by měl daný hráč pracovat.

Třetí rok jdeš fotbalovým cyklem s ročníkem 2007, jak bys ho popsal?

Jedním slovem? Výjimečný. Je to tým složený ze skvělých lidí, kteří jsou jen tak mimoděk i velmi dobrými fotbalisty. V rámci České republiky jde o atypický tým složený z hráčů s „nečeskými“ atributy. Mnoho hráčů tohoto týmu má vysokou herní inteligenci kombinovanou se slušnou technickou kvalitou. Všechny herní atributy se mohly plně rozvinout díky prostředí a atmosféře, kterou jsme společně vytvořili. Nemůžu v tomto ohledu nezmínit i unikátní a nadčasovou práci realizačního týmu vedeného Jirkou Žilákem.

Máte za sebou ME na Kypru, jak s odstupem času tuto akci hodnotíš?

Jako nejlepší čas strávený s národními týmy! Jeli jsme EURO vyhrát, skončili jsme po neúspěšném penaltovém rozstřelu proti Dánsku ve čtvrtfinále. Hráli jsme zajímavý, atraktivní, ofenzivní fotbal. Reprezentovali jsme Českou republiku nejlepším možným způsobem. A především – užívali jsme si společně každou minutu. Na hřišti i mimo něj. Prožili jsme spolu okamžiky, o kterých by mě nikdy nenapadlo, že s fotbalovým týmem můžu zažít. Týmová dynamika, kvalita vztahů a mezilidská pouta napříč celým týmem udělala z EURA víc než jen vrcholný fotbalový turnaj. Pro mě osobně se jedná o krásnou vzpomínku na celý život.

Po Mistrovství Evropy jste rozjeli další sezónu výsledkově nepovedeným turnajem Václava Ježka. Přišla po EURU kocovina?

Přišla nová etapa. Vše má svůj logický vývoj. Skončil trenér Jirka Žilák, máme nového lídra, Vaška Jílka. Vše si sedá. Svým způsobem jsme obětí vlastního úspěchu – hráči na sebe upozornili a díky výkonům na EURU začali naskakovat v první a druhé lize dospělých, což na ně klade mnohem vyšší nároky. Zároveň se v rámci reprezentace posunuli minimálně čtyři hráči o kategorii výš, do U19. To pro nás znamená tvorbu v podstatě nového týmu. Je to v mnoha ohledech dynamická doba, která přináší spoustu nových výzev. Především pro hráče. My jsme od toho, abychom je tímto nelehkým obdobím provedli a co nejvíce jim pomohli. Těším se na to!

Jak jde zvládat své klubové a repre povinnosti s osobním rodinným životem?

Těžce, ale přece :-) Především díky velkorysosti mojí skvělé ženy a obětavosti celé rodiny. Každý trenér potvrdí, že fotbal je práce na 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. A je jedno, jestli jej děláte profesionálně, či amatérsky. To je něco, co žádný výkaz činnosti nedokáže postihnout. Já jsem navíc takřka každý měsíc minimálně na týden i fyzicky pryč s reprezentací. A je velmi složité „vypnout“ hlavu a nemyslet na fotbal, na tým, na to, jak svou práci dělat lépe. I v tom vidím součást profesního života trenéra. Umět svůj pracovní život vyvážit s životem osobním. Snad se mi to daří :-)     

Děkujeme za rozhovor.