Helštýn: Jsem nadšený, že dochází k dalšímu propojování A týmu s akademií

Od loňského léta působí Rostislav Helštýn ve Fotbalové škole Třebíč, nicméně spojení s Dynamem nejenže zůstalo dostatečně pevné, ale během roku se navíc rozšířilo o působení u A týmu. Za uplynulou sezonou a novou výzvou u profi týmu se Rosťa, jak mu každý na Složišti řekne, rozpovídal pro web Akademie.

Rosťo, před rokem tvé kroky směřovaly do FŠ Třebíč, přesto jsi zůstal externě činný v našem klubu jako metodik přípravek, mentální kouč a odborný konzultant pro trenéry i mládežnické kategorie. Jak hodnotíš toto působení z tvého pohledu a jak si spolupráci pochvalují ostatní zúčastnění?

Jsem rád, že takto mohu rok shrnout, plus nastínit kroky spolupráce pro tuto sezónu. V naší vzájemné spolupráci vidíme smysl, a proto dál pokračuje i letos.

V prvé řadě chci říct, přípravky Dynama mají v Peťovi Hasenöhrlovi člověka na svém místě. Naše spolupráce a komunikace dále pokračuje a přípravkám přispívám podílem na vzdělávání trenérů, koordinací Partnerských klubů, feedbackem k procesům, které společně už šestý rok posunujeme zase dál. Například od této sezóny nám do portfolia činností ve spolupráci s rodiči přibývá komunikace směrem k podpoře růstu osobnostních dovedností dětí, jak je umět číst a pracovat s nimi. Chápu, že tato formulace zavání velkým abstraktnem, proto malinko konkrétna – těžko jako nesebejisté, nesebevědomé dítě budu sebejistý, sebevědomý hráč. My trenéři tyto rysy osobnosti ovlivníme pramálo, kořeny mají v rodině, proto spolupráce s rodinou a společná komunikace, jak tyto pilíře osobnosti podporovat, je na místě. A k tomu vědět „jak na to“, slouží naše vzdělávání a dostáváme se k mé roli…

To byly přípravky, a další kategorie? Nyní se tvá role rozšířila o působení u A týmu. Můžeš nám přiblížit, jak k ní došlo?

Tým trenérů v Dynamu (a to nemluvím „jen“ o Akademii) je na vysoké lidské a odborné úrovni. V žádném případě nejsem někdo, kdo tady cokoli káže. Přispívám tam, kde společně vidíme smysl. U kategorií žáků a výše, až po A tým, spolupracuji s trenéry v oblasti, která se teprve dostává do většího povědomí v našem sportu vůbec, a tou je oblast Práce se skupinou/týmem a dynamikou skupiny. Stejně jako každý hráč je jiný, každá skupina je jiná a má „svou chemii“ a potřeby (proto pracovat s každým hráčem nebo skupinou stejně, je nesmysl).

Klišé, které bývá po ruce, když se nedaří, zní „no jo, to je v hlavě“. Ale jak kdo nebo kde se systematicky s tímto aspektem sportovní přípravy pracuje? Dovolím si mluvit za všechny, rádi bychom tuto součást přípravy koncepčně zařadili do obsahu práce trenéra v Dynamu. Ať už v přípravkách dovednost pracovat s osobností hráče, tak od žáků práci s osobitostí skupiny a celkově tak, abychom vedle kondiční, technicko-taktické složky jsme u hráčů a v celém klubu systematicky rozvíjeli i tu sociální/mentální.

Jaká je tvoje role? Co obnáší?

Podle potřeb, ale je jasně daná. Vedu vzdělávací témata, jsem v roli mentora, komunikujeme s trenéry přímo pracuji s týmy v šatně, v případě potřeby poskytuji konzultační prostor přímo hráčům nebo rodičům dětí.

V čem vnímáš odlišnosti, když porovnáš působení u mládeže a u profi mužstva?

Jsou to dva jiné světy z pohledu cílů a způsobů práce. Mládež je o procesech učení – o rozvojovém prostředí, o kontinuitě, spolupráci trenérů, přípravě a formování dětí, hráčů, učení týmovým dovednostem. Dospělí jsou hotoví hráči, hotoví lidé, kde cílem je výsledek, úspěch v utkání, v soutěži.

Došlo i díky tomuto spojení k propojení s akademií?

Jde o další krůček, další součástku v koncepčním soukolí celého Dynama. Cokoli zmiňuji, neznamená, že „už“ je hotovo. Pracujeme, učíme se, cílem není „jen“ U19 nebo „A“, ale funkční celek.