Holky mě obrovsky překvapily, říká Jakub Hora

Ve své kariéře posbíral, ať už v Česku či v Lotyšsku, tři ligové tituly. Aktuálně patří k lídrům áčka Dynama a od podzimu také mezi trenéry ženského týmu. Jakub Hora se pro web Akademie rozpovídal nejen o své fotbalové budoucnosti.

Jak jsi se k trénování dostal a proč právě ženský tým?

Při studiu C licence v roce 2022 jsem se s Petrem Benátem domluvil, že se trenérsky zapojím v Akademii. Petr mi nabídl ženský tým, kde působí Dian Benátová a Aleš Hanzlík, se kterým nás pojí řadu let velký kamarádský vztah z dřívějšího společného působení v Dynamu. Neváhal jsem a tuto příležitost využil.

Je to tvá první zkušenost s trénováním?

Není. Trénovat jsem začal pomáhat už v Mostě u dorostu U18 v době, kdy jsem jako hráč Teplic prodělal vážné zranění kolene.

Dokážeš si představit, že by ses trénování věnoval naplno i po kariéře?

Chytlo mě to a samozřejmě je to pro mě jedna z variant, která by mě bavila a rád bych se jí věnoval i po kariéře. Ale jsou i jiné varianty, na které se připravuji s Honzou Nezmarem, se kterým mám, díky angažmá ve Slavii a v Polsku, výborný vztah.

V čem myslíš, že je hlavní rozdíl mezi trénováním žen a mužů?

Musím říci, že mě holky obrovsky překvapily. Jsou velmi vnímavé, chtějí se zlepšovat, rychle pochopí, co po nich s trenéry chceme. Velký rozdíl oproti mužům je asi v intenzitě hry, ta je nízká. A největší rozdíl je ten, že si holky pořád povídají, i když jim něco vysvětlujeme. Dá se ale říci, že jsem si na to už zvykl. Holky jsou citlivější a ne vždycky jim můžete všechno říct na přímo. Zároveň si myslím, že si i ony zvykly trochu na mě a na to, že jim říkám vše na rovinu.

Co tě na trénování baví nejvíce?

Nejvíce mě baví ten viditelný progres. To, jak se před očima zlepšují, mi dělá radost.

Tvými trenérskými kolegy v družstvu žen jsou Diana Benátová a Aleš Hanzlík, jak funguje vaše spolupráce?

Naše spolupráce funguje výborně, před každým tréninkem si řekneme jeho náplň a kdo co povede. Pokaždé se shodneme a doplňujeme se. Já jim jsem oběma vděčný, že mi dávají spousty prostoru a můžu se díky nim učit.

Ženský tým Dynama ve své soutěži dominuje a cílem je určitě postup do vyšší soutěže, máte s kolegy nastavené i dlouhodobější cíle?

Dlouhodobější cíle jsou určitě další postupy a tímto směrem také trénujeme. Hráčkám říkáme, že posunem do 3.ligy to nekončí, že hned za rok budeme chtít hrát znovu o postupující příčky. Takhle jsme se s Dian a Alešem dohodli. Jako hráč jsem si nedával a nedávám malé cíle, vždycky ty nejvyšší a jako trenér to mám stejně.

Ty trávíš v tréninkovém areálu Akademie na Složišti spoustu času, jak na tebe působí zdejší prostředí?

Je pravda, že na Složišti trávím skoro celé dny. Za mě je to jedno z nejlepších tréninkových center v Česku. Čas tu trávím opravdu rád.

Pocházíš ze severu Čech, může být variantou i možnost, že se v jižních Čechách usadíš natrvalo?

Popravdě, vždycky je nějaká možnost. I ta, že se zabydlím natrvalo v jižních Čechách. Líbí se mi tu. Doufám, že je přede mnou ještě pár let hráčské kariéry a nikdy nevíte, kam vás osud zavane. I rodiče mi dávají otázky, kde jednou zakotvím a vždy odpovím: Uvidíme, ale Most to asi nebude.