Hráči mají dnes větší možnost na sobě pracovat, říká František Mertl

SERIÁL „MUŽI V POZADÍ“: Tímto mužem rozjíždíme další seriál rozhovorů. Je to člověk, který zažil ve strukturách Dynama spousty let, proto je nasnadě ho vyzpovídat a vidět jeho očima proměnu mládežnického fotbalu v našem jihočeském klubu. A věřte, že to bude zajímavé povídání. Seznamte se: František Mertl.

Fando, v Dynamu působíš s přestávkami spousty let, víš kolik?

Jako hráč jsem působil v Dynamu od žáků až po konec dorostu. Jako trenér 9 let.

Co Tě na práci s mládeží baví?

Je to práce s mladými kluky, kterým se snažím předávat poznatky a rady ze své kariéry.

Mládež Dynama teď vykazuje vedle dobrých výkonů také dobré výsledky, v minulosti to nebylo pravidlem. Co se v Tvých očích změnilo?

Změnilo se hodně. Když jsem přišel jako asistent trenéra k U19, tak zde ještě nebyla akademie. Po sportovní stránce bylo vše dobré, ale chyběla hráčům pořádná regenerace po trénincích. Teď máme fyzioterapeuty, maséry, kondiční trenéry, mentora a kluci je mohou pravidelně využívat.

Vraťme se do doby, kdy se mládežnické týmy pohybovaly na hraně sestupu, jak těžké bylo s tlakem možného „padáku“ pracovat s kluky, týmem?

My s trenérem (Palo Švantner) jsme se snažili mužstvo perfektně připravit na každého soupeře, s hráči mluvili, chtěli je pozitivně naladit, prostě aby si ten tlak nebrali do hlavy. Ale musím objektivně říct, že u některých hráčů bylo vidět, že se s tím dost perou.

Vnímal si, že se hrálo více na výsledek a neřešil se tolik rozvoj hráčů?

Na výsledek se určitě hrálo, to je jasná věc. Spadnout jsme nechtěli. Podívejte se třeba na Teplice, ty s námi bojovaly o sestup, sestoupily a nemůžou se dostat zpět. Já si ale nemyslím, že by se neřešil rozvoj hráčů. Měli jsme individuální tréninky jednotlivých hráčů, postové tréninky zaměřené na obrannou a útočnou část hry.

Kdybys měl srovnat hráče dnes a před deseti lety v dorosteneckém věku, jaké bys našel rozdíly?

Jak už jsem zmínil, dnes mají hráči větší možnost na sobě pracovat, mají na to vytvořené výborné podmínky a je jen na nich, zda je využijí ke svému výkonnostnímu posunu. Též vidím velký rozdíl v motivaci a možnosti mladých hráčů dostat se do A mužstva.

V dobách nedávných jsi vedl jako hlavní trenér divizní TJ Malše Roudné, uvažoval jsi někdy během let strávených v Dynamu nad tím, že by ses do této pozice chtěl vrátit, ať už v Dynamu nebo někde jinde?

V Roudném jsem začal trénovat od přípravky, přes žáky, dorostence až po muže. Moc rád na tu dobu vzpomínám, protože se nám tam povedlo vybudovat prakticky od nuly velmi silnou mládežnickou základnu, která funguje pořád. Z toho mám velkou radost. Jako hlavní trenér mužů nejvíce vzpomínám na ročník divize, kdy jsme byli farma SK Dynama a chodili za nás hrát hráči z A mužstva. Nad myšlenkou, že bych chtěl být hlavní trenér, jsem opravdu nepřemýšlel. Jsem moc spokojený se svou nynější trenérskou funkcí, moc rád spolupracuji se svými kolegy v akademii SK Dynama.

Jak se během let měnil a trenérsky vyvíjel František Mertl?

Měl jsem možnost spolupracovat s vícero trenéry (Tomášek, Lovička, Domin, Bernát) a od každého jsem si něco vzal. V roli hlavního trenéra jsem byl impulzivní, jako asistent jsem umírněnější, snažím se být soustředěný a pomoci svým pohledem na hru hlavnímu trenérovi.

V čem spatřuješ největší změny v trénování za dobu, co se mu věnuješ?

Největší změny v trénování spatřuji v tom, že jsou lepší tréninkové podmínky, vybavení, možnost a dostupnost k trenérskému vzdělávání.

Jak si myslíš, že Ty, potažmo další „asistenti“ jste vnímaní? Ať už obecně ve fotbale, tak i u nás v Akademii.

Myslím si, že pozitivně. Hlavně to vidím u nás v akademii, kde jsme výborná parta.

Patříš k trenérským pardálům, prozradíš mladším kolegům Tvůj recept na to, jak si odpočinout a „vypnout“ od fotbalu?

Já si nejlépe odpočinu na fotbale nebo sledováním zápasů v televizi:-). Taky dokážu vypnout při běhu.

Na jaký zápas ve své kariéře hráče nebo trenéra nejraději vzpomínáš a na který bys nejraději zapomněl?

Nejraději vzpomínám na zápas s Mladou Boleslaví, kdy jsem hrál za starší žáky SK Dynama. Byl to finálový turnaj starších žáků přeboru o mistra České republiky. Hrálo se v Husinci a my potřebovali aspoň remízu k postupu do finále. Prohrávali jsme jedna nula, do konce zbývalo asi pět minut a mně se povedlo vyrovnat.

Zápas, na který bych nejraději zapomněl, byl ten, kdy jako trenér Malše Roudné jsem vedl svůj tým v Rokycanech. Utkání vzal do svých rukou rozhodčí Vaňkát, do poločasu jsme měli vyloučené tři hráče. Kluci mi ani nechtěli jít hrát druhý poločas. Zápas se tenkrát nedohrál na hřišti, ale u zeleného stolu.

Děkujeme za rozhovor.