Jiří Gerstner: Cítil jsem, že nastal čas se posunout

Dlouho byl stálicí trenérského týmu Regionální fotbalové akademie a dynamáckým trenérem starších žáků, před rokem přijal výzvu v podobě přesunu k dorosteneckým kategoriím, rok strávil u starší kategorie U18, letošní léto převzal kluky přicházející ze starších žáků do U16. Jak vnímá přesun, co ho k němu vedlo, na to vše a i další otázky odpovídá v našem rozhovoru Jirka Gerstner.

Začneme Tvým přesunem, co Tě k němu vedlo?

Cítil jsem, že už nastal čas posunout se o krok dále v mé trenérské kariéře. Prošel jsem si všechny věkové kategorie a přesun do dorosteneckých kategorií je pro mě poslední krok před mužským fotbalem. Zároveň to bylo nutné i pro mé studium Profi licence a docházelo i k personálnímu doplnění.

Jaký byl uplynulý rok s U18 a jak velká to byla pro Tebe změna od st.žáků ke staršímu dorostu? A v čem?

Změna to pro mě byla obrovská, ať už od nastavení týmu, přes tréninkový proces po obtížnost zápasů a tlaku na udržení v 2.ČLD U19. V žákovských kategoriích vykazuje Dynamo již dlouhodobě vysokou kvalitu, kterou jsme potvrdili s ročníkem 2008 i druhým místem v lize žáků U15, a proto jsem se asi nejvíc musel naučit pracovat s porážkami, kterých jsme měli v sezóně hodně :-). Tato zkušenost mi ale zároveň i přinesla dovednosti, které bych v žácích nezískal. Na konci sezóny jsem pak cítil úlevu, kterou jsem doposud neznal :-).

Teď jsi převzal kluky do U16, jak hodnotíš první dva měsíce s nimi?

Užíváme si, společně s asistentem Tomášem Peckou, velkou hráčskou kvalitu a skvělý přístup kluků k tréninkům i zápasům. Vnímáme, že jsou kluci teď vystaveni velkému množství nových podnětů od školy, tréninků, realizačního týmu, soutěže až po hráčské změny, které však chceme postupně hráčům dávkovat, aby u nich došlo k přirozené adaptaci. Chceme navázat na práci, kterou skvěle odváděli trenéři před námi a nabalovat na to další věci, kterými bychom hráče dále rozvíjeli.

Co Ti dalo těch sedm let v RFA?

Jedním slovem „šanci“. Měl jsem za sebou několik trenérských let v různých klubech, ale až tady jsem dostal šanci dělat fotbal profesionálně. Poznal jsem za tu dobu spoustu skvělých trenérů, hráčů i rodičů. Byl jsem součástí realizačního týmu, který byl spolu beze změn asi nejdéle ze všech, což vypovídá o skvělé partě lidí. Mohl jsem díky RFA získat i mezinárodní zkušenosti a snad i zapsat své jméno do fotbalového povědomí.

Trenérské praxe máš dostatek, přesto se dále vzděláváš, máš za sebou úspěšné studium PROFI licence. Co Tě více formovalo, buď léta trenéřiny, nebo vystudované licence?

PROFI licenci jsem chtěl studovat především proto, abych zjistil, jak daleko/blízko je mé fotbalové myšlení od top fotbalu a trenérů, které jsem při studiu potkal. Možnosti vystudovat PROFI licenci si obrovsky vážím, protože jsem se díky ní dostal k zajímavým lidem a informacím. Cítím, že se v tu dobu potkalo všechno dohromady: začal jsem studovat a do toho jsem se přesunem do dorostu dostal do společnosti skvělých trenérů a lidí (Sláva Rožboud, Petr Benát, Filip Toncar, Dušan Žmolík, Honza Kolčava,…:-)), takže jsem měl spoustu informací a podnětů k mému dalšímu formování. Ačkoliv trénuji již 19 let, pořád si nemyslím, že všechno vím či umím. Trenéřinu vnímám jako nekončící teoretický a praktický proces, který mě však pořád baví.

Cítíš se už jako Jihočech nebo Tě to táhne po těch letech na Plzeňsko, odkud pocházíš?

Přiznám se, že na začátku našeho přesunu z Plzně do ČB jsme nevěděli, co nás tady s manželkou čeká. Začali jsme zde vlastně nový život, který si však moc užíváme. Samozřejmě vždycky budu „plzeňáááák“, ale větší část svého života žiji mimo Plzeň. Zároveň není v ČR moc míst, kde by měl člověk i vlastní ulici, takže to vnímám jako uzavření kruhu, že sem patřím :-).

Fotbalová profese vyžaduje hodně času, dostaneš se k nějakým svým zájmům a pokud ano, které to jsou, nebo čas mimo fotbal věnuješ rodině a společným aktivitám?

K fotbalové profesi mám ještě nově i učitelskou, takže času na koníčky už moc nemám. Jsem rád, když dokážu časově vybalancovat práci, fotbal a rodinu. Užívám si však koníčky svých dětí a cestování s nimi. Rád si ale zahraji s bratrem a otcem golf, při kterém si skvěle odpočinu.

Děkujeme za rozhovor.