Jonáš Kostka a jeho první starty v reprezentaci U15

Naše „U15“ má svého zástupce v reprezentaci, Jonáš Kostka byl nominován do národního týmu na dvojutkání s reprezentací sousedního Rakouska. Jaké dojmy si přivezl ze svých prvních reprezentačních startů a z celého kempu?

Ve dnech 9.11. a 11.11. se týmy utkali v Lanžhotu a Mistelbachu. V prvním klání, které skončilo 2:2, nastoupil Jonáš v 60.min, ve druhém utkání končící 5:2 pro naše sousedy, vedl máš národní tým na hřiště jako kapitán a odehrál celé utkání.

Jonáši, jak jsi viděl obě utkání ze svého pohledu hráče?

V první řadě jsem si přivezl obrovský zážitek a ještě větší zkušenost. Celý kemp jsem si s kluky užil, myslím si, že jsme byli dobrá parta. Zahrát si za reprezentační tým je sen každého fotbalisty a já jsem za to velmi vděčný. Určitě to neberu tak, že když jsem se dostal do reprezentace, měla by moje snaha končit. Naopak. Je to pro mě další motivace nadále se zlepšovat a v nominacích se udržet.

V čem jsi viděl největší rozdíl oproti utkáním, která absolvuješ v dresu Dynama nebo RFA Jih.Kraje?

Největší rozdíl jsem viděl v kvalitě hráčů. Zápasy byly v mnohem rychlejším tempu. Na druhou stranu musím říct, že jako stoperovi se mi mnohem lépe spolupracuje s naším brankářem Jirkou Navrátilem a s ostatními spoluhráči z Dynama. Je těžké za tak krátkou dobu se sehrát s kluky, se kterými jsem se na hřišti viděl poprvé. To ale k reprezentaci patří.

Určitě Ti utkání dala plno informací, dokážeš říci, v čem jsi obstál a věci na kterých chceš nejvíce zapracovat? Dostal jsi zpětnou vazbu od repre trenérů?

Myslím, že jsem dokázal vytěžit maximum ze svých dosavadních schopností a zkušeností. Určitě mám dál na čem pracovat, hlavně se více vyvarovat zbytečných chyb a zlepšovat se v reakční dynamice. Po prvním utkání jsme měli dostatek času na rozbor, po druhém už nikoliv. Od trenérů jsme dostali zpětnou vazbu pochvalnou i kritickou, za což jsem moc rád. Obojí je pro mě velkým přínosem.

Jaké největší zážitky přivážíš? Na co nejvíce vzpomínáš?

Největší zážitek pro mě bylo stát na hřišti a slyšet před utkáním českou hymnu, navíc s kapitánskou páskou na ruce.