Naším cílem je fotbalová dlouhověkost našich svěřenců, říká duo kondičáků

Další nedílnou součástí naší Akademie jsou kondiční trenéři starající se o kondiční složku hráčů dorosteneckých kategorií a jsou také důležitým hlasem při návratu hráčů po zranění. Jirka je součástí naší dynamácké rodiny od počátku klubové akademie v roce 2018, Láďa se k ní přidal nedávno, v létě 2024. Začtěte se, jak vidí kluky a celé fungování akademie.

Kluci, řekněte nám na začátek něco o sobě. Co vás přivedlo k nám do Dynama?

J.: Rozhodnutí pomáhat Akademii vzniklo již v jejím počátku, kdy jsem fungoval jako externí kondiční trenér na klubu pro A-tým. Tam jsem se potkal s Paľo Švantnerem, jenž byl tehdy hlavním trenérem dorostenecké mládeže u nás. Jeho zájem postarat se o dorost lépe i po kondiční stránce mě posunul na Složiště. Práce s mládeží mi byla bližší, než jsem čekal. Toho si všiml i nově nastupující ředitel Petr Benát, který mi nabídl užší spolupráci a dodnes na Akademii s radostí pracuji v oboru, který je současně i koníčkem.

L.: K fotbalu mám blízko již od malička. Od žákovských let až do B mužstva jsem hrál za Dynamo. Kvůli zraněním jsem však musel hráčskou kariéru ukončit. Do Akademie Dynama jsem se dostal přes klub Malše Roudné, kde jsem trénoval s mým bývalým trenérem Jiřím Vlčkem, který mi umožnil realizovat se v kondiční oblasti. Tímto bych mu rád poděkoval. K Dynamu mám velmi kladný vztah, takže když mi Akademie nabídla spolupráci, neváhal jsem ani chvilku a nabídku rád přijal.

Jak jste se vůbec dostali k oblasti kondičního trenéra?

J.: Od svých 5 let zhruba do 20 jsem se věnoval fotbalu a jako velká část mých spoluhráčů jsem musel svou aktivní fotbalovou činnost předčasně ukončit kvůli četným poraněním, zejména co se kolen týče. Nezbývalo mi, než najít si jiné sporty, kde bych svá kolena tolik „nerasoval”. Věnoval jsem se například boxu, který mi skvěle pomáhal udržovat fyzickou zdatnost, a v kombinaci se silově-kompenzačním cvičením mě tyto aktivity velmi rychle posunuly vpřed. Má kolena se ohromně zlepšila. Silový trénink mě proto naprosto nadchl a já se zanedlouho poté ponořil do studií v této oblasti.

L.: Na fotbal jsem nezanevřel, i přes konec kariéry z důvodu několika zranění. Je to sport, který klade vysoké nároky na kondici hráčů. Líbí se mi, že musím neustále hledat nové a inovativní způsoby, jak zlepšit jejich vytrvalost, sílu, rychlost a obratnost. To je pro mě velká výzva a motivace.

A proč zrovna u fotbalu?

J.: Mnoho let (od roku 2005) jsem pracoval jako osobní trenér ve fitness a mimo to vedl i kompenzační kurzy pro dospívající děti a mládež, kde jsem pracoval i s mladými fotbalisty. Pozdější možnost práce na Akademii pro mě byla skvělou výzvou, neboť mě vrátila zpět k milovanému sportu s prvořadým cílem být maximálně užitečný právě v oblasti, která může pozitivně ovlivnit nejen výkon, ale má přímou souvislost s prevencí proti zraněním, ale i úspěšným návratem po zranění zpět na hřiště.

L.: Fotbal mě provází většinu mého života. I můj otec hrál dorosteneckou ligu za Dynamo. Vždycky mě fascinovalo, jak komplexní a náročný tento sport je. Proto jsem se rozhodl stát se kondičním trenérem, abych mohl pomáhat hráčům dosáhnout jejich maximálního potenciálu.

Vaše zapojení do procesu je velmi rozmanité, můžete ho popsat čtenářům?

J.: Ano, je to úžasná činnost, kde se lze rozvíjet v mnoha oblastech. Má specifikace je primárně silově-kondiční příprava dorosteneckých kategorií. S tím souvisí nejen práce s týmy v rámci společných lekcí, ale také práce s jednotlivci. Například po zranění je zde velmi důležitá spolupráce s našimi fyzioterapeuty při přebírání rekonvalescentů po rehabilitaci na další formu silověji formované rehabilitace, jenž svěřence připravuje společně se získáváním obecné kondice postupným rozběháváním zpět do tréninkového procesu. O proces běžecké kondice se pomáhá starat i můj kolega Ladislav Zeman, kterého u nás na Akademii využíváme více pro atletický rozvoj našich fotbalových dorostenců. Rozmanitost naší činnosti však zasahuje i do prevence proti zraněním. Mnoho nových principů zde aplikujeme nejen do společných silových složek, ale i do oblasti regenerace. Za velmi důležitou považuji opět skvělou komunikaci s našimi fyzioterapeuty, a to ve všech zmiňovaných oblastech. Abych nezapomněl, neméně důležitou náplní kondičního trenéra je výživové poradenství a nastavení adekvátního jídelníčku dle věku a potřeb každého. V této oblasti je nesmírně důležitá a ideální individuální komunikace.

L.: Jako kondiční trenéři ve fotbale máme na starosti zajištění optimální fyzické připravenosti hráčů. Náš proces zahrnuje několik klíčových aspektů: individuální hodnocení, prevence zranění, koordinace s trenéry, monitoring.

Dorostenecké kategorie, to je rozpětí čtyř let, popište čtenářům rozdíl v práci s kluky přicházejících z žákovské U15 a kluky staršího dorostu, kteří mají již 2-3 roky průpravy za sebou.

J.: Zásadní rozdílnost mladších kategorií, zejména pak nastupující kategorii do U16, je forma a především výše a množství zatížení, hlavně co se silových cvičení týče. První půlrok jednotlivé hráče poznáváme a v mé oblasti je postupně od letní přípravy zatěžuji a chystám silově na přípravu zimní, kde se již zvyšuje náročnost jak v síle, tak v objemu zatížení. Toto období je z mého úhlu pohledu nesmírně důležité z hlediska bezpečnosti provádění nových cvičení. Klade se zde důraz primárně na techniku a mobilitu. Nutno poznamenat, že chlapci, kteří přechází z regionální akademie k nám do dorostu, jsou díky skvělým fundovaným odborníkům z naší „regionálky“ velice dobře připraveni a práce s nimi jde proto v drtivé většině bez problémů. Čím starší a v kondičních trénincích zkušenější pak kluci jsou, zvyšujeme objem, náročnost i silové výkony daných kategorií. Nejtvrdší forma zatěžování v síle je tedy pak zejména pro kategorie U18 a U19. Tam často chlapi chodí i na tréninky navíc s cílem pracovat na slabinách s ohledem na jejich somatotypy a samozřejmě schopnost jejich regenerace. Vize je co nejprogresivnější přechod do dospělého fotbalu, kde by jejich síla a obecná kondice neměla být deficitem.

L.: Hráči U15 jsou často na začátku své kondiční přípravy. Zaměřuji se na základní fyzické schopnosti, jako je vytrvalost, síla a koordinace. Naopak starší dorostenci mají již vybudované základní dovednosti, a tak se soustředím na specifické aspekty, jako je zlepšení rychlosti a síly. Dalším rozdílným aspektem jsou technické dovednosti. Hráči U15 se stále učí základům techniky, zatímco starší dorostenci mají větší zkušenosti a dovednosti, což mi umožňuje pracovat na pokročilejších technikách.

Jakým způsobem probíhá práce s hráči, které fyzio oddělení „pustí“ do další fáze zotavení do vašich rukou?

J.: Už jsem to okrajově zmínil výše, nicméně znovu rád podotknu, že v této části se snažíme být maximálně zodpovědní. Přes doporučení a podmínky fyzioterapeutů tzv. nejede vlak a je nezbytně nutné být s nimi na jedné vlně, dostatečně komunikovat a dávat si při společném setkaní zpětnou vazbu o progresu zraněných před jejich úplným návratem zpět k týmovým tréninkům. Postup je jasný: fyzioterapeut (nebo lékař – fyzioterapeut dle závažnosti poranění), Jirka, Láďa a poté postupné začlenění do týmového tréninku. Myslím, že když zde zmíním i za mé kolegy fyzioterapeuty i kondičního kolegu prvotní cíl „fotbalová dlouhověkost” našich svěřenců, že budou souhlasit.

L.: Jak uvedl Jirka, nejprve se setkáváme s fyzioterapeuty, abychom získali detailní informace o zdravotním stavu hráče, typu zranění a specifických doporučeních pro trénink. Na základě těchto informací vytváříme individuální tréninkový plán, který zohledňuje aktuální stav hráče, jeho schopnosti a cíle zotavení. Tento plán může zahrnovat postupné zvyšování zátěže a specifické cvičení pro posílení oslabených svalových skupin. Poté projde běžeckými testy a pokud je vše v pořádku, zařazuje se do tréninkového procesu.

Máme v Dynamu vhodné podmínky pro vaši práci, nebo nám něco vyloženě chybí?

J.: Na Akademii jsou úžasné možnosti, co se potenciálních prostor pro různé aktivity týče. Za mě mi zde schází prostory na skupinovou regeneraci. Prostor, v němž by mohli týmy pracovat na kompenzacích různými formami fyzio cvičení, práce s rollery, protahováním nebo core cvičením, a to za každého počasí a období. Tyto prostory by též byly vhodné pro aktivace a důkladné rozcvičky před tréninky a především před zápasy. Druhý z mých snů by bylo beachvolleyballové hřiště. To by dopomohlo nejen k pestrosti našich příprav, ale byla by to skvělá forma nového zatížení v atletice a agilitách. Jistě by jemný písek uvítali i fyzioterapeuti pro různé formy cvičení nejen po zranění, ale i jako prevenci proti poraněním.

L.: I přes moderní zázemí existuje vždy prostor pro zlepšení. Vedení Akademie se nám snaží vyjít vstříc v rámci inovace cvičebních pomůcek pro kondiční trénink, i když chápu, že je to někdy finančně náročné. Jedna z hlavních pomůcek, co nám chybí u dorosteneckých kategorií, jsou GPS čipy a věřím, že do budoucna se nám podaří je získat.

V současné době je fotbal hodně i o fyzických atributech. Jak na tom jsou naši kluci ve smyslu kondiční a silové péče?

J.: Kluky se snažíme rozvíjet komplexně. Krom silově-kondičního tréninku se s nimi pracuje i z hlediska prevencí, ať už formou aktivací a stabilizací, což platí obecně před jakýmikoliv formami zatížení. Mnozí jednotlivci vyžadují i individuální péči pro práci na svalových disbalancích atp. Naše práce je proto velmi rozmanitá.

L.: V naší akademii klademe velký důraz na komplexní rozvoj fyzických atributů našich hráčů. To neznamená jen silový a kondiční trénink, ale také práce na rychlosti, obratnosti a prevenci zranění. Naši kluci procházejí pravidelnými testy, které nám pomáhají identifikovat jejich silné a slabé stránky, a na základě toho upravujeme tréninkové plány. Věříme, že moderní fotbal vyžaduje všestranně připravené hráče, a proto se snažíme, aby naši svěřenci byli v tomto ohledu co nejlépe vybaveni.

Děkujeme za rozhovor.