Nikdy jsem nelitoval, že jsem si tuto cestu vybral, říká Radek Hrůza
Již dva roky je stálicí trenérského týmu Akademie, jeho záběr je velký, působí u přípravkovských i žákovských kategorií nejen Dynama, ale i výběru okresu J.Hradec. Jak vnímá uplynulé dva roky, rozdíl v práci u těchto kategorií a jak se cítí u nás v Akademii, to vše se dozvíte v následujících řádcích.
Jsi u nás přes dva roky, jaký to byl čas?
Plný výzev, inspirace, nových zkušeností a nových přátelství. Před více než dvěma lety jsem začal jako asistent u Jirky Vlčka v kategorii U9 s ročníkem 2013 a od té doby jsme spolu pořád, jak s Jirkou, tak s ročníkem 2013. Po roce v Dynamu jsem přešel do role hlavního trenéra, přidal se ke mně Standa Legdan a začali jsme novou výzvu. Do toho se naskytla možnost dělat asistenta u žáků, takže na stereotyp si nemohu stěžovat. Jsem rád, že mohu říct, že v Dynamu jsem nenašel jenom nové kolegy, ale i nové přátele.
Je nějaká akce, na kterou si za tu dobu rád vzpomeneš?
Jsem velmi sentimentální, spíše než na nějaký „velký turnaj“ si vzpomenu na drobnosti (společné akce, „řádění“ v Loučovicích, schovka s 2013 v Lomnici :-D), ale byl jeden „projekt“, který byl něčím speciální. Když jsme s ročníkem 2013 vyrazili na zahraniční turnaj do německého Würzburgu. Spojili jsme zde totiž síly s Táborskem a Pískem, zorganizovali 5 společných tréninků včetně přípravného utkání a v Německu si pak zahráli proti týmům jako KV Mechelen, VfB Stuttgart nebo FC Utrecht. Pro hráče to kromě zahraniční konfrontace přineslo nové kamarádství a zkušenosti, například přespání v německých rodinách. Zpětně bych chtěl moc poděkovat Písku a Táborsku za spolupráci a Peťovi Čížkovi za pomoc při organizaci.
Působíš jako hlavní trenér u U11 a asistent u U12, jaké to je přepínání mezi přípravkami a žáky?
Ačkoliv se může zdát, že je to od sebe pouhý jeden ročník, tak rozdíly jsou to velké. Zvlášť když někteří hráči mohou být věkově vzdáleni téměř dva roky. Nemluvě o biologickém věku a o tom, že každý ročník, hráč, člověk, rodič je jiný. Takže je to někdy složité, ale o to větší výzva a zábava to je.
Pomáhá Ti působení u ml.žáků v lepším vedení přípravek? Nacházíš tam inspiraci a i směr, co by daní hráči/hráčky měli umět při přechodu z jedné kategorie do druhé?
Má to své kladné i stinné stránky, jako všechno. Tou největší kladnou stránkou je právě zmíněná inspirace od všech trenérů žáků a větší provázanost. Člověk vidí, kam zhruba by měl za ten rok dojít, na co hráče připravit hlavně po dovednostní stránce. Stinná stránka je velká náročnost na trpělivost – někdy je potřeba si říct, že není kam spěchat.
Daří se Ti skloubit časově vlastní práci, působení u dvou kategorií a dojíždění z rodného Kunžaku?
Nebudu lhát, je to náročné. Pro někoho trénink trvá hodinu a půl, pro mě i s dojížděním tam a zpět, to je tři a půl hodiny. Ale za co jsem rád, nikdy jsem nelitoval, že jsem si tuto cestu vybral.
Jsi trenér OFS výběrů JH, v čem se tato role liší od klubového trénování a v čem Tě obohacuje?
Velmi se to liší v pravidelnosti, kdy v klubovém trénování jsem s hráčem téměř v každodenním kontaktu, na výběrech se potkáme cca 6-8krát za celý rok. Proto se zde snažíme být co nejvíce efektivní a něco v hráčích zanechat, ať už herního, nebo čistě lidského (například umět pozdravit, nebát se nového/neznámého prostředí, učit se z chyb a nebát se jich, poznat nové kamarády atd.). Také se liší v rozmanitosti, co se týče dovedností, předpokladů, chování a herních návyků, potkávají se zde opravdu různí hráči. Výběry mi pomáhají nezůstat uzavřený v bublině, poznávat různé pohledy, názory nebo problémy jiných klubů. Kolikrát mě překvapí, jak skvělý přístup mají trenéři jinde a snažím se to aplikovat u nás. Například díky skvělé práci v okrese JH, především GTM Michala Krtka a předsedy komise mládeže Petra Krejníka, je velká inspirace, jak se dá dělat fotbal mládeže.
Jaké to je patřit mezi nejmenší trenéry akademie?
Je to čest zařadit se u nás do klubu „pod 170 cm“😊. Naštěstí v akademii máme převahu (početní, ne výškovou), takže to neschytávám sám.
Děkujeme za rozhovor.
