Pavel Malura: Přál bych si co nejvíce našich odchovanců v lize
Ve své trenérské kariéře vedl mimo jiné Baník Ostrava a vyzkoušel si také zahraniční angažmá v Polsku či Černé Hoře. Renomovaný odborník na fotbalovou mládež Pavel Malura působil rovněž na reprezentační úrovni, kde vedl výběry do osmnácti a devatenácti let. Od léta 2018 však působí znovu na jihu Čech. Tentokrát vystřídal dynamácké áčko za mládežnickou Akademii. A začátkem dubna podepsal s českobudějovickým klubem novou dlouhodobou smlouvu. „Přál bych si, aby všichni pochopili, že Dynamo má dobrou akademii,“ říká v rozhovoru pro klubový web šéftrenér mládeže a hlavní kouč kategorie U19.
Minulý týden jste prodloužil s Akademií smlouvu. Potřeboval jste hodně času na rozmyšlenou?
Dlouho jsem se úplně nerozmýšlel. Nějaké nabídky se objevují průběžně, ale pro mě bylo důležité, že se v Akademii stále drží skvělá parta lidí. Stejně tak to, že ta práce tady není ani zdaleka hotová, protože kvůli koronaviru a ostatním aspektům tady zůstáváme něco dlužní. A navíc mě to tady extrémně baví, takže jsem se dlouho nerozhodoval.
Když byste měl zvolit hlavní důvod vašeho setrvání, který by to byl?
Těch důvodů je více. Patří mezi ně určitě koncepčnost. Ta práce zkrátka není hotová. A s lidmi, kteří tady v Akademii pracují, se dá říct, že k tomu cíli můžeme nějak dospět. Věřím v to, že bychom se mohli posunout ještě někam výše. Tím pádem je to pro mě stále zajímavé.
A jak se rodákovi z Ostravy žije na jihu Čech. Líbí se vám u Černé věže?
V životě už jsem žil na spoustě místech. Namátkou v Černé Hoře, v Polsku, kde jsem bydlel u moře… Nemohu říct, že České Budějovice jsou to úplně nejkrásnější místo pro žití. Ale žít se tady dá dobře, navíc jsem se už potřetí přestěhoval do nového bytu a mohu říct, že jsem teď maximálně spokojený.
Když se ohlédnete za svým angažmá u českobudějovické mládeže, co vám udělá největší radost?
Zejména to, že když budu koukat například na ročník 2002, se kterým jsem byl de facto tři roky, tak jsem absolutně nadšený, jaký sportovní progres ti kluci udělali. A to se týká především dovedností. Když jsem s nimi začínal, tak ta úroveň byla strašně slabá, což bylo vidět na výsledcích. Od každého jsme dostávali příděly, v dorostenecké lize jsme byli po podzimu někde na patnáctém místě a vyhráli jsme jen dvakrát. Postupem času se to dostalo až na tu úroveň, že teď, když koukám na trénink, jsem mile překvapený, co všechno se ti kluci dokázali naučit a jak moc šli nahoru. Hlavně musím říct, že v sedmnáctce jsem byl bytostně přesvědčený, že v tu danou chvíli vzhledem k té výkonnosti mezi nimi nikdo na první ligu nemá. Dneska jsem naopak přesvědčený, že kdokoliv z ročníku 2002, který tu zůstal, to tam může dotáhnout. Nemyslím si, že to bude zítra. Určitě tam nejsou čtyři hotoví ligoví hráči. Budou si to muset vybojovat nějakou cestou přes béčko, třetí ligu a tak dále… Pokud u fotbalu vydrží, myslím si, že hodně z nich tu ligu může hrát.
Myslíte si, že právě ty nejstarší dorostence rok bez fotbalu fatálně ovlivní?
Směrem k českému fotbalu to tak velký problém nebude, protože si myslím, že všichni kluci jsou na tom stejně. Všichni netrénují, všichni jsou nějakým způsobem omezení. Takže v tomhle případě je to o těch klubech, aby to chápali, aby chápali situaci. My jsme pro ně díky individuálním tréninkům udělali maximum, abychom je udrželi na hranici potřebné výkonnosti. Směrem k zahraničí je to pro ty kluky, kteří nebyli členy profikádrů a nemohli tak trénovat naplno, vražedné. Vlastně ztratili rok, protože Francouzi, Nizozemci a další, konkurence pro naše kluky, všichni trénují, mají chytřeji nastavená opatření… V tomhle ohledu si myslím, že bude ztráta obrovská a už ji nedoženeme.
A když jste se svými svěřenci v kontaktu, pociťujete velkou chuť k návratu nebo naopak to, že jim fotbal malinko sešel z očí?
Já si myslím, že se to vůbec nezměnilo. Ti, kteří měli o fotbal zájem a měli ho na prvním místě, tak se chovají stále stejně. Pak jsou samozřejmě kluci, kteří nikdy neměli fotbal nastavený jako prioritu, kterou by se chtěli jednou živit. A to beru. My máme v ročníku 2002 plno kluků, kteří jsou chytří, studují střední školy a jsou budoucí vysokoškoláci. U nich beru, že je fotbal baví, chodí sem, dělají to vedle školy naplno, ale na první místě mají právě vzdělání. A to je naprosto legitimní přístup k životu. A tihle kluci se dneska samozřejmě, když jsou v nejbližší době maturity, soustředí hlavně na školu. Chtějí na vysokou a budou chtít primárně studovat. Takže u nich je vidět, že fotbal teď trošku odkládají. Nechci říct na vedlejší kolej, ale není pro ně tím hlavním. Jak už jsem říkal, je to v pořádku, tak to v jejich případě musí být.
Vaše kategorie U19 navíc letos zažívá snovou sezonu. Mrzí vás o to více, že nemůžete dohrávat soutěž v klasickém režimu? Však vám patří čtvrté místo, máte utkání k dobru. Kdybyste v něm uspěli, dýcháte na záda oběma pražským S…
Mrzí. Mě by totiž hrozně zajímalo, jestli bychom ten úvod soutěže dokázali potvrdit. Věřím tomu, že ano. Věřím tomu, že se aspoň půlka soutěže dohraje, protože v ní se taky ještě ukáže. Samozřejmě to mrzí, ale říkám, že během celého roku se snažíme všem klukům poskytnou v rámci všech opatření maximální možnou péči, aby jejich výkonnost neskomírala. Co se týče fyzického a technického tréninku, tak jsou na tom dobře. Jediný problém teď mají se zápasovou vytížeností, ale to se asi dohnat dá.
Zdá se vám, že za tu dobu, co v Akademii Dynama působíte, nejen hráči, ale také realizační týmy prošly výrazným progresem?
Určitě ano. Myslím si, že jsme se jako Akademie posunuli hrozně moc dopředu. A myslím si, že to tak vnímají i ostatní. Zpětná vazba soupeřů, se kterými jsme hráli, nám to napovídá. Když sem přijela Sigma Olomouc, tak řekla, že jsme udělali za ty dva roky ze všech akademií největší progres. Stejně tak se vyjádřili v Plzni. Je vidět, že si postupně získáváme zpátky respekt, který českobudějovická akademie měla, když tady působili lidé jako Jirka Vlček a hráli tady Lafata, Rožboud, Leština a další… Myslím si, že to jde hodně dopředu a že dneska patříme mezi ty lepší. Doufám, že to potvrdíme.
A jak byste ohodnotil tréninkové centrum Na Složišti? Jak si vede ve srovnání se zbytkem české elity či v konkurenci Evropy?
Když to budu srovnávat s českými kluby, tak je to top. Ale když to budeme srovnávat s Nizozemskem nebo Německem, tak je to takové s bídou okresní středisko. A to nechci nikoho urazit, ale oni mají deset až patnáct hřišť na každé vesnici. Tohle centrum je skvělé, jsem moc rád, že se bude ještě rozšiřovat. Na české poměry je výborné. Za to patří díky lidem, kteří ho v minulosti prosadili. Ale pokud bychom chtěli do budoucna, což bych si já osobně moc přál, konkurovat i těm evropským klubům, tak se musí počet hřišť i všechno okolo navýšit minimálně na tu úroveň, kterou má dneska Sparta Praha. To znamená na osm hřišť, my máme pět… Ty tři, čtyři hřiště navíc jsou dneska nezbytné.
A co další vymoženosti. Například vnitřní posilovna?
To samozřejmě také. Ale tady je všechno o finančních prostředcích. Vždy platí, kolik peněz smysluplně investujete, tolik se vám násobně vrací. A u mládeže to platí dvojnásobně. Dokážeme-li vytvořit nejlepší podmínky, hráči nám nebudou utíkat za lepším. A proslaví pak region stejně jako Lafata, Sivok nebo Kladrubský. A ti další zlepší úroveň všech klubů v regionu. Je to také o podmínkách, které jsme schopní udělat pro naše lidi. Když je více peněz, dají se najmout další zaměstnanci, kondiční trenéři, maséři a další. Dneska jsme na tom velice dobře, což platí pro české poměry v takovém tom základním levelu. Když to potom srovnám třeba s Ostravou, tak my dostáváme dotace z města a kraje třeba sedm miliónů korun, nemám o tom úplně přehled, v Ostravě dostávali donedávna přibližně čtyřicet. To je strašlivý rozdíl, který se někde nutně musí projevit. Na druhou stranu, když to bude zachováno v takové míře, jako je to teď, tak se dá pracovat, a ještě více se zvedat. Je to o tom třeba také sehnat nějaké partnery, kteří by pochopili, že tu práci tady děláme dobře. Věřím, že se nám to podaří.
Abychom uzavřeli naše povídání nějak symbolicky. Povězte čtenářům, co je vaším nejbližším přáním a cílem. A klidně využijme oba vaše pohledy, tedy ten z pozice šéftrenéra mládeže i hlavního trenéra U19.
Já bych byl rád, kdybychom se udrželi s devatenáctkou na špici. To znamená, že když se soutěž dohraje, tak abychom skončili v top pětce. To by byla odpověď i směrem k trenérům áčka i obecně směrem k veřejnosti a rodičům, protože nám ještě stále odcházejí kluci nebo o ně bojujeme v patnácti, šestnácti se Slavii, se Spartou, což jsou těžcí soupeři. Přál bych si, aby ti kluci pochopili, že Dynamo jim dneska nabízí de facto stejné podmínky a možná lepší práci, než dělají tam, kam oni odcházejí. To, aby všichni pochopili, že Dynamo je dobrá akademie, je moje první přání. A co se týče výsledků, tak nejde jen o devatenáctku. Chtěl bych také, aby osmnáctka, když už svou soutěž nevyhraje, skončila do třetího místa. Chtěl bych, aby sedmnáctka byla lépe umístěna, než momentálně je. Aby šestnáctka byla co nejvýše… Ať je to, jak chce, pravda leží na hřišti. Tam se vždycky ukáže, jestli mužstva mají kvalitu nebo ne…
Vidím, že byste si přeci jen ještě něco přál…
Dál bych si určitě moc přál, aby se někteří z těch kluků prosadili v lize. Ať už to bude v Dynamu nebo v nějakém jiném klubu. Tady trenér áčka klade na hráče velmi vysoké nároky, které naši hráči zatím objektivně nedokáží naplnit. Ale beru to tak, že některé jiné kluby, když vidím, jací hráči tam nastupují, ty nároky kladou nižší. Tím pádem to vnímám tak, že pokud to nebude v Dynamu, jako se to povedlo Maksovi (Maksym Talovierov, pozn.red.), což je nejlepší možnost, tak aby to bylo kdekoliv jinde. I tím by se ukázalo, že to tady děláme dobře. Když se tři, čtyři kluci z každého ročníku prosadí kdekoliv v lize, tak to bude skvělé.
