Petr Čížek: Všechno nešlo hladce
Jak se vyvíjel během posledního roku a půl roč. 2012 a s ním i jeho trenéři? Co vše absolvovali, jaké si odnesli zkušenosti a co je ještě čeká? Přečtěte si poutavý rozhovor s šéftrenérem úseku malého fotbalu a trenérem kategorie U13 Petrem Čížkem.
Před rokem a půl jste s kolegou Tomášem Moravcem přebírali r.2012, sám jsi řekl, že v kuloárech znělo, že není úplná topka v Jihočeském Kraji, jak to vnímáš nyní?
Asi bych to neřekl takto natvrdo, že to není topka. Všechno vycházelo z očekávání. To byl asi největší problém, z kterého však můžu vinit leda tak sám sebe. Měli jsme kategorii s nějakými dovednostmi a přebrali jsme další s nějakými dovednostmi. Za nás to byla a je úžasná zkušenost. Aktuálně jsem za tuto kategorii a zkušenost s ní velmi rád. Tak jak v předešlé kategorii šlo všechno hladce, tady tomu tak nebylo.
V čem se kluci nejvíce posunuli?
Navážu na předchozí odpověď. Všechno nešlo hladce. Proč? A to je možná to, v čem jsme se především museli posunout my s Tomášem Moravcem tak, abychom mohli posunout kluky dál. To hlavní bylo věřit tomu, co děláme a jak to děláme, a nekoukat kolem sebe. Přišlo mi, že kluci od začátku byli smíření s tím, že hold je kolem nás spousta týmů, které jsou lepší než my a tak to prostě je. A pokud nevyhrajeme, tak se prostě nic neděje. Zápasy byly bez intenzity a ochoty pracovat jeden za druhého. To je dnes obrovský posun jak na tréninku, tak v zápase. Jako kdyby ten sport a s ním spojenou dřinu začínali mít kluci rádi. Tím netvrdím, že to tak dříve nebylo, jen z mého pohledu to kluci nedávali dostatečně najevo. Týmy kolem nás stále vyhrávají, možná i proto, jakou volí cestu rozvoje. Naším úkolem v tomto ohledu je však navázat na práci přípravek. Pozvolnou, která přinese trvalý efekt, především s pochopením, co hráč dělá a proč to dělá. A tahle cesta v nás, dle mého, musela dozrát. A když dozrát, tak myslím v celém týmu, i u nás trenérů.
Museli jste něco upravit/změnit v tréninkovém procesu oproti zvyklostem?
Rozhodně, každá kategorie je jiná. Tato podle nás na začátku potřebovala podstatně větší péči v rozvoji pohybové složky. Většinou jsme v tomto duchu nejvíce pracovali ve sportovních třídách. U této kategorie jsme to přenesli ve velkém i do odpoledního tréninkového procesu.
Je pro Tebe ligový model po roce a půl fungování dostatečný pro rozvoj hráčů?
Subjektivně si myslím, že je to úplně jedno. Pokud nám něco soutěž nedá, umíme si to za pomoci ochotných rodičů přidat nebo upravit sami. O tom, jaký je a není efektivní model, stejně nerozhodne FAČR, ale týmy a především trenéři, kteří ten daný tým v soutěži povedou. Pokud to vše stále bude směřovat k výsledku na tabuli, tak to nezmění vůbec nic.
V rámci žáků je pravidlem, že absolvujete dostatek zahraniční konfrontace. Co jste vše zvládli?
Aktuálně máme za sebou Rakousko, Francii, Německo, Slovensko. V následujících měsících nás čeká opět Slovensko, konfrontace s německými a rakouskými celky. A vrcholem tohoto dvouletého cyklu by zase měla být v únoru Anglie a konfrontace s tamními celky (Liverpool, Manchester United, Leeds a další).
A jak jste si vedli? Máš nějaký silný moment z těchto turnajů?
Určitě jich mám více. Jeden z těch velkých možná byla první konfrontace s RB Salzburg, když jsme kategorii přebrali. Prohráli jsme 10:1 a myslím, že tam oficiálně naše cesta a uvědomění začalo. Dále jsme odehráli super zápas s FC Kodaň na turnaji v Berlíně, kde celkově bylo úžasné sledovat adaptaci na úplně jiná pravidla a intenzitu hry.
Co Vás čeká v tomto půlroce ohledně rozvoje? Co chcete ještě s kluky dotáhnout?
Čeká nás okrajové seznámení s větším prostorem. To vše ale pouze za předpokladu, že stále poženeme dovednosti, jak s míčem, tak v rámci techniky běhu, dopředu. Bez toho momentálně dál jít nemůžeme. Je to náš strašák, který bychom rádi dotáhli.
Děkujeme za rozhovor.
