Petr Čížek: „Zahraniční konfrontace otvírá oči hráčům i trenérům“

Na závěr úspěšné sezóny naši mladší žáci absolvovali zahraniční turnaj ve Francii. Co vše nám přinesl, zodpovídá Petr Čížek, šéftrenér žákovských kategorií a trenér U12.

Každoročně se naši mladší žáci vydávají za hranice na turnaje či herní zájezdy, Petře, letos padla volba na Francii a turnaj, co bylo impulsem pro jetí právě sem?

Máme v hledáčku dvě destinace, jednou z nich je Anglie a druhou je Francie. Obě akce jsou náročné, jak organizačně, tak především finančně. V Anglii většinou volíme herní soustředění, kdy máme sjednaná utkání na každý den pobytu. Ve Francii jsme pro letošní rok zvolili takový kombinovaný model. U12 měla možnost sehrát velice hezky obsazený triangl + dvoudenní turnaj. U13 se konfrontovala ve dvou dnech s TOP soupeři formou přípravných utkání. Poslední den pak absolvovali kvalitativně slabší turnaj.

Co nás sem vedlo? Loni jsme absolvovali vynikající konfrontaci v Anglii, letos to ve dvouletém cyklu mladších žáků vyšlo na Francii. Zároveň se vše sešlo, že U12 dostal pozvánku na turnaj v Le Mans.

Do dalších let bychom i místo Francie rádi cestovali do dalších destinací např. do Belgie.

Po zkušenostech z Anglie, je tohle to pravé? Jsi spokojený s absolvovanou akcí a organizací?

Určitě, možná už je to z mé strany klišé a budu se opakovat stejně jako v předešlých článcích. Toto je přesně to, co potřebujeme. Je hezké říct, že cíl je vychovat hráče pro českou ligu. Ale není to v dnešní době „bez hranic“ moc krátkozraký a malý cíl? A pokud ano, jak můžu vést hráče k tomu, aby byl ve svém věku, kategorii atd. nejlepší, když mu neumožním se konfrontovat s těmi nejlepšími. Jak ho můžu hodnotit a nastavit tréninkový proces, když sám jako trenér neotevřu oči a nekoukám kolem sebe, co děti různých národností, kultur, možnosti vzdělání atd.. UMÍ. I proto bych toto všechno pronesl dále do plánů starších kategorií.

Spokojenost s konfrontací a organizací? Rozhodně ano, když to jde, tak ve velké míře spolupracujeme s českoněmeckou fotbalovou školou a na spolupráci si nemůžeme stěžovat. Vše na čem se vždy dohodneme, to platí.

Přímo na místě během víkendu, turnaje jsme měli u sebe koordinátora, který nám se vším pomohl. Francie je pro nás trochu složitější, protože jen malé množství lidí, které potkáte, je ochotno s Vámi komunikovat jinak než francouzsky.

Co nám ukázala tato konfrontace? Jak vše kluci zvládli? Herně i sociálně?

To je právě otázka, kterou v sobě stále nesu. Rozložil bych to asi do několika bodů.

U13 vypadal ve své konfrontaci velice dobře. Výborně se vyrovnali s možná mnohem fyziologicky staršími kluky. Dokázali udržet rychlost a v dovednostech rozhodně oproti soupeřům nepropadali. Základ není špatný. Teď je potřeba zvládnou přechod na velké hřiště, na což mají kluci minimálně rok až dva.

Co se kat. U12 týče, asi jsem možná očekával více. Kluci se suma sumárum vyrovnali průměrným týmům Francie. Byly momenty, kdy bych řekl, že i bojovností se snažili vyrovnat elitním soupeřům. To je bohužel prozatím vše. Ve spoustě faktorů stále zaostáváme a je to možná pro nás zdvižený prst, zda kromě tréninku více neapelovat na práci doma ( i když chápu, že pro mnohé je to ve školním režimu skoro nereálné).

Jaké další poznatky jsme si přivezli do naší práce? Co děláme dobře?

Největší poznatek jsou vlastně fakta, které už jsme věděli a jen jsme si je potvrdili. BOJOVNOST A CHUŤ BĚHAT (PRACOVAT), je v dnešním dětském elitním fotbale vlastně úplně běžnou věcí, která už bohužel není brána jako přidaná hodnota pro hru nebo dokonce něco navíc. To, co je navíc v dnešní době a co dělá rozdíl, jsou propracované dovednosti. A už možná ani ne řešení situací 1v1, ale především kvalita a rychlost zpracování míče + vedení a přihrávaní. Dalším proměnou je rychlost. Nejen ta fyzická, ale i ta mentální (schopnost se včas a kvalitně rozhodovat). To jsou věci, které budou během krátké doby rozhodovat. Máš je, si zajímavý, nemáš je, nemáš šanci. Bohužel, ať se na mě nikdo nezlobí, v našich nejvyšších soutěžích, jen těžko hledám hráče, který má tyto činnosti vyladěné. A o kousek dál (Francie, Anglie) je jich kvantita. A řeči typu, jaké mají hráči podmínky pro rozvoj, z jakého balíku jsou hráči vybíráni, mě vlastně moc nezajímají. Ty mi totiž nepomůžou k tomu, abych svou práci dělal lépe. Jen mi vytváří alibi, proč bych neměl svou práci dělat dobře.

Neodpustím si citát Jana Wericha: „Ten, kdo chce, hledá způsob. Ten, kdo nechce, hledá důvod.“

A co děláme dobře? Možná minimálně to, že si tohle všechno uvědomujeme.

V čem Tě zahraniční týmy překvapili? Je něco, co jsi u nich v minulosti nevídal?

Asi už jsem to všechno řekl v minulé otázce. Možná bych řekl, že více než týmy zahraniční, mě překvapilo naše vystoupení. Pozitivně U13 především počtem hráčů, kteří se velice dobře vyrovnali na konci sezóny soupeřům, kteří rozhodně nehráli špatný fotbal. Le Mans U13 byla za uplynulou sezónu dokonce v úplné špičce své ligy a pak Stade Rennes, kteří ve své akademii vychovali spoustu hráčů pro francouzský top fotbal. U12 se nikdy nevzdala a jsem velmi rád, že jsme to s kluky absolvovali. Kluci měli možnost se konfrontovat s TOP týmy jako Juventus Turín (vítěz turnaje), Benfica Lisabon, Champions Cup tým (výběr Franciie) a další. Možná tohle a celý rozhovor zní, že jsem odevzdaný a kritický vůči našim klukům z U12, ale to bych nechtěl. Ba naopak, tato kategorie má obrovský potenciál. Kdybych to necítil a neviděl, co někteří kluci dokážou, tak ok. Ale já vím, že to tam je. A je to kousek, který je pro nás všechny super výzvou pro následující rok. Těším se až se na to společně vrhneme.

Ještě jednou děkujeme všem partnerům a rodičům za podporu výjezdu mladších žáků do Francie, velice si jí vážíme. Poděkování patří i hráčům a trenérům za vzornou a úspěšnou reprezentaci naší Akademie. Těšíme se na další výzvy.