Pracovat s kluky mě neskutečně baví, říká trenér U14 Jiří Hrbáč

První rok na velkém hřišti mají za sebou kluci ročníku 2010. Jiří Hrbáč, trenér této kategorie, nám odpovídá, jak zvládli tento přechod, zda považuje konečné umístění a herní projev pozitivně a jak se sám cítí v roli hlavního trenéra.

Jirko, nabídni nám svůj pohled na ten rok s kluky? Jak zvládli přechod na velké hřiště? Většinou to pár měsíců zvykání si trvá.

Přechod na velké hřiště není jednoduchý, dá se říct, že je to v mnoha věcech úplně jiný sport. Někteří kluci to zvládli skvěle, některým to trvalo déle, ale celkově jsem spokojený, jak to kluci zvládli.

Jak se kluci popasovali s náročností programu? Většina z nich absolvovala první rok režimu Regionální fotbalové akademie, ligu, utkání mezikrajských soutěží, školní povinnosti…

Ten program mají skutečně náročný, málokdo si to dokáže představit, nicméně si myslím, že se všichni adaptovali velmi dobře.

S konečným umístěním a herním projevem jsi spokojený?

S umístěním určitě spokojeni nejsme, cíle před sezónou byly vyšší. Na druhou stranu je pro nás mnohem důležitější herní projev a ten byl po většinu roku velmi dobrý. Vyloženě nepovedené zápasy byly pouze dva, doma se Spartou a venku v Plzni. Určitě musím vyzdvihnout náš skvělý výkon na Slavii, kde jsem vyhráli 5-1.

V čem vidíš největší sílu týmu a kde je možnost většího růstu, zlepšení?

Největší síla týmu je určitě v kombinaci, v držení míče a v tom, v jaké intenzitě jsme schopni presovat soupeře. Naopak velké problémy máme s koncovkou, měli jsme obrovské množství neproměněných šancí a často nás to stálo body proti silnějším soupeřům. Určitě chceme také zapracovat na hře v křídelních prostorech, aby kluci byli více odvážnější a hlavně účelnější ve hře jeden na jednoho.

Dlouhodobě v RFA a Dynamu trenérsky působíš, od léta jsi ale kluky přebíral jako hlavní trenér, jak se v této roli cítíš?

Pozice hlavního trenéra přináší samozřejmě větší zodpovědnost, ale to se mi na tom právě líbí. V klubu máme jasně nastavenou koncepci, jak chceme hrát a jak kluky individuálně rozvíjet. Ale pak do toho vstupuje vždy hlavní trenér dané kategorie a jeho představa, jak toho dosáhnout. A právě to plánování jednotlivých tréninků a vlastně celého tréninkového procesu je pro mě velká výzva. Myslím, že kluci celkem rychle pochopili moji představu, jak se chceme prezentovat a za ten rok udělali obrovský pokrok.

Co Tě oslovuje na práci s touto věkovou kategorií?

No hlavně to, s jakou chutí kluci pracují. Fotbal doslova milují, je pro ně téměř všechno. Ještě tam není tolik vnějších vlivů jako v dorostu. Trenér je pro ně autorita a pokud se k nim chová férově a zároveň jim ještě při tréninku dokáže názorně ukázat, co po nich chce, tak ho respektují a mají rádi. Právě ten každodenní kontakt s kluky, jejich zpětná vazba, kdy se neustále na něco vyptávají, mě na tom skutečně baví nejvíce. Musím říct, že tento ročník je charakterově velmi dobře nastaven a pracovat s nimi mě neskutečně nabíjí.

Děkujeme za rozhovor.