Představujeme trenéry: Pavel Houzim a U11

Již několik let působí v dynamácké akademii jako trenér přípravkových kategorií. Nositel trenérské A licence, hlavní trenér kategorie U11. Najdete ho buď na Složišti se svým týmem, nebo na trenérském semináři v některém z našich partnerských klubů. To je náš kolega a kamarád Pavel Houzim, kterému jsme položili několik otázek...

Pavle, představ nám kategorii U11, co bys o ní řekl na úvod?

12 kluků, jednu slečnu a několik vytipovaných hráčů, kteří s námi trénují a hrají ve svých klubech, které teď trénujeme s kolegy Michalem a Kubou, považuji za velmi šikovný ročník. Samozřejmě jsou mezi nimi rozdíly, co se týče práce s míčem, rychlosti, pohybových dovedností, cílevědomosti, iniciativy, atd…, nicméně momentálně ti nejšikovnější jsou konkurenceschopní těm nejlepším v rámci České republiky.

Co je pro Tebe v práci s U11 to nejpodstatnější?

Je to dorazová kategorie přípravek, příští rok přecházejí do mladších žáků. I když asi nemůžu vyzdvihnout jednu nejpodstatnější věc, fotbal v této kategorii je zejména o kvalitě individuálních výkonů a na to o postupně začínající skupinové spolupráci. Je pro mě důležité, aby se děti snažily rozhodovat samy, hledaly vlastní řešení a byly kreativní. Dále aby hře rozuměly, aby se fotbalem bavily a přitom měly správný respekt ke spoluhráčům, protihráčům a také k této krásné hře.

Je v něčem naše U11, podle Tebe, výjimečná?

Spojení fotbalovosti jednotlivců spolu s jejich povahami, to vnímám jako výjimečné. Ty děti, ale i jejich rodiče, za což jim patří velký dík, věnují fotbalu (ať už tréninkům nebo zápasům) spoustu volného času. To se ale netýká jen této kategorie, časová náročnost je v akademii Dynama přeci jen větší než v menších klubech. Jinak jsou to pořád kluci a slečna, kteří chodí do školy, mají své další různorodé záliby, jsou živí a občas vyvedou nějakou tu „klukovinu“. Děti toho nemají málo, někdy není jednoduché vše správně skloubit, ale společně se nám to daří.

Co tě vůbec na trénování nejvíce baví?

Asi možnost pomáhat těm dětem fotbalově růst; a nejen fotbalově. Snažíme se dětem vštěpovat, mimo fotbalových dovedností, zásady slušného chování, kritického myšlení a zkrátka pomoci rodičům z nich vychovat slušné a sebevědomé lidi a to prostřednictvím fotbalu. Baví mě sledovat vývoj jejich fotbalových dovedností i myšlení. Pomáhat jim na jejich cestě k samostatnosti a sebevědomí, zároveň ctít nastavená pravidla.

A co Tě baví na trénování v Dynamu?

V Dynamu je skvělé, že tu máme velmi slušné zázemí, nejen v rámci regionu, ale i v rámci Česka. Častá školení a interní vzdělávání nás trenérsky posouvají a my se snažíme získávané vědomosti aplikovat v praxi... To je jedna rovina a v té druhé rovině myslím, že se tu sešla skvělá parta trenérů, se kterými,troufám si říci, trénování a výchovu dětí prostřednictvím fotbalu vidíme podobnou optikou.

Mění se nějak v průběhu doby Tvé trenérské názory a postoje?

Rozhodně. Začínal jsem, tak jako spousta jiných trenérů mládeže, tím, že mé děti dorostly do fotbalového věku, trenérů bylo málo a hodil se každý, kdo byl ochotný se dětem věnovat. Z mládí, tak jak mě trénovali, jsem byl zvyklý na direktivní přístup, který jsem na začátku trénování také aplikoval. Až postupem času a studiem vyšších trenérských licencí jsem začal používat lepší metody, postupy typu otevřených otázek, metodu s řízeným objevováním atd.... Pro mě velký trenérský zlom nastal s příchodem nového šéftrenéra Rosti Helštýna a nastavením jasného konceptu trénování spolu s intenzivním interním vzděláváním trenérů a rodičů. Dnes je v naší fotbalové akademii jasně nastavená koncepce a to je dle mého názoru naprosto fundamentální záležitost. Je před námi ještě hodně práce, ale víme a víme, že kráčíme správným směrem.