Prim hrají nohy a psychika, shodují se trenéři brankářů Navrátil s Hanusem

Fotbal jde kupředu a spolu s ním prožilo svou revoluci i brankářské řemeslo. Jak se pracuje s gólmany na Složišti? A jak by měla vypadat ideální postava mezi třemi tyčemi Dynama? Na to i mnohé další odpovídají pro web Akademie trenéři brankářů Jiří Navrátil a Marek Hanus.

V Akademii jste navázali na práci Zdeňka Křížka. Máte s nynějším trenérem brankářů našeho áčka stejný pohled na výchovu gólmanů?

Navrátil: Se Zdeňkem jsme v pravidelné komunikaci, nejen jak se brankářům daří a zdali se posouvají, ale zejména i co se týče tréninkového procesu. Máme tedy minimálně velmi podobný pohled na výchovu brankářů.

Hanus: Myslím, že každý trenér asi klade větší důraz na různé detaily, v zásadě se ale shodneme.

Jak byste své dosavadní působení na Složišti zhodnotili? Jste spokojeni s tím, jak se během vašeho angažmá vaši svěřenci posunuli?

Navrátil: Jako trenér brankářů různých kategorií na Složišti působím již šestým rokem. A musím říct, že momentálně je to jedno z nejlepších období, které tu prožívám. Zvládat zorganizovat a odtrénovat přibližně dvanáct brankářů je někdy náročné a vyžaduje to určité zkušenosti a dávku improvizace. Ale kluci jsou charakterově výborní, chtějí se zlepšovat a pracuje se tak s nimi opravdu výborně. S přibývajícím věkem a zkušenostmi z odehraných zápasů a tréninků se určitě posouvají, ale je individuální – někdo více, někomu určité věci trvají déle a každý má své limity.

Hanus: Zatím jsem u těchto kategorií něco málo přes rok, něco se daří více, něco asi méně. Myslím, že se všichni kluci nějakým způsobem posunuli. O spokojenosti bych ale nerad mluvil, to je pro mě známka stagnace. Všichni kluci ví, že mají na čem pracovat a cesta do profi fotbalu je ještě dlouhá.

Věříte, že mají naši gólmani ligové parametry? Na čem případně musejí nejvíce zapracovat?

Navrátil: Pro mě osobně by měl ligový brankář zvládat výborně techniku chytání, mít skvělou rozehrávku svojí silnější nohou a měl by umět hrát obstojně i nohou slabší. Hlavně ale musí být na vše skvěle mentálně připraven. Umět jít i do nejtěžšího utkání v hlavě uvolněn, ale koncentrovaný a věřit si v každý moment. V takovém případě je před chlapci ještě dlouhá cesta.

Hanus: Určitě se mezi nimi najde někdo, kdo časem může mít ligové parametry. Dnes se po gólmanech daleko více chce vytříbená hra nohama, ale samozřejmě i brankářské dovednosti. Z mého pohledu musíme s kluky pracovat na všem, ale nejvíce mi u nich chybí hlasitější a konkrétnější komunikace se spoluhráči.

Jak se změnil v mládeži pohled na roli brankáře? Dříve určitě neměli trenéři tak vysoké nároky, třeba co se hry nohama týče…

Navrátil: Nároky na brankáře se zvyšují. Mé generaci stačilo dobře chytat rukama. V dnešní době už chtějí trenéři od nejmenších kategorií brankářů nejenom chytat šance soupeřům, umět dirigovat spoluhráče před sebou, ale i hrát nohama na vysoké úrovni, což někdy pro kluky není úplně jednoduché.

Hanus: Je to tak, za posledních řekněme deset let se zejména požadavky na hru nohou změnily hodně. Je to dáno stylem fotbalu, který se teď ve světě hraje. Také se mění technika a taktika například v situacích jeden na jednoho, ale ta nejvýraznější změna je opravdu ve hře nohou.

Jaké vlastnosti má mít podle vás dokonalý brankář?

Navrátil: Většina trenérů zmíní výšku – minimálně 190 centimetrů. Přitom po světě běhají i brankaři menší, je to o pracovitosti a chuti na sobě neustále pracovat a zdokonalovat se. Ostatní časem přijde.

Hanus: Když pominu, že takový zřejmě neexistuje, tak by měl být vysoký, ale zároveň atletický a koordinovaný, odvážný, zdravě sebevědomý, s dobrou odrazovou silou, technický zdatný oběma nohama, měl by dobře číst hru a samozřejmě se vždycky správně rozhodovat.

Moderní fotbal vyžaduje práci s detaily. Jak moderní je Akademie Dynama?

Navrátil: Jednou týdně s brankáři před tréninkem používáme novou zasedací místnost, kde rozebíráme detaily z víkendových zápasů na videu. To, co se vydařilo, ale také to, na čemu musíme pracovat.

Hanus: Souhlasím. Práce s videem je dnes už samozřejmostí. Snad jen doplním, že máme navíc k dispozici data ze zápasů kategorie U19. Dále máme samozřejmě k dispozici všechny moderní pomůcky potřebné k tréninku, takže si troufám říct, že naše Akademie jde s dobou.

Jak náročné je všem brankářům dopřát dostatek prostoru na hřišti? Předpokládám, že si ho vždy musí zasloužit…

Navrátil: Záleží na každém z nich, máme kategorie, kde se kluci střídají pravidelně a máme kategorie, kde máme určeného brankáře číslo jedna, který chytá větší počet utkání. Řešíme to individuálně.

Hanus: To samozřejmě nejde úplně adekvátně, protože na jedno místo v brance jsou vždy dva až tři adepti. Kluci si tedy musí o prostor říct v tréninku i v samotných zápasech. Už tady se připravují na konkurenci v dospělém fotbale.

Hraje ve vývoji brankáře velkou roli i psychika? Dá se v takovém případě využívat třeba i služeb právě sportovních psychologů?

Navrátil: Už jsem to zmiňoval, psychika je jedna z nejdůležitějších věcí u brankáře, zvláště v této době, kdy musíte nejen výborně chytat, ale i tvořit hru od zadních řad. Pomoc od sportovních psychologů? Úplně nevím. Říká se, že my brankáři jsme trochu jiní lidé, proto já chodil nejraději za trenérem brankářů, který mi rozuměl a dokázal se do dané situace vcítit a následně i adekvátně poradit. Troufnu si říct, že tohle je jedno z největších umění trenérů, nejenom stavění hezkých cvičení. Ze své aktivní kariéry musím vzpomenout na jednoho z bývalých brankářských trenérů Dynama pana Mikšíčka, který dokázal člověka neuvěřitelně psychicky zvednout jediným tréninkem.

Hanus: Psychika hraje u brankářů zásadní roli. V zápase se brankář nemá kam schovat, každá chyba je vidět, proto silná psychika je hodně důležitá. Na výkonech je vidět, kdy si brankář věří a kdy ne. Kluci své rozpoložení a problémy mohou samozřejmě řešit s trenéry, s naším sportovním psychologem Rosťou Helštýnem, nebo po vlastní ose.

Jak jste v aktuální sezoně spokojení s výkony vašich svěřenců? A co je na trénincích momentálně tématem číslo jedna?

Navrátil: Zatím mi velikou radost dělá brankář U19 Aleš Valenta, který nedávno zvládl i velmi těžký zápas za béčko. Veliký progres ve hře nohama udělal brankář Jan Volek z U17, když vidím jeho dnešní práci nohou mám obrovskou radost. Těžký přechod z žáků zatím zvládají velmi dobře i brankáři U16. Tématem číslo jedna je u nás momentálně dobrý vstup do školních lavic a zákaz sprostých slov, protože se to někdy nedá poslouchat.

Hanus: S tím se dá jedině souhlasit.

Děkujeme za rozhovor.