Reprezentace? To jsou zkušenosti a zážitky, říká Jan Volek

SERIÁL „REPREZENTACE“: Je oporou naší devatenáctky, na podzim podepsal s klubem první profesionální smlouvu, v posledním roce je pravidelným účastníkem reprezentačních srazů ročníku 2007 – toť krátký výčet informací k našemu gólmanskému klenotu Honzovi Volkovi, více se toho dočtete v jeho odpovědích.

Honzo, pojďme ke Tvým začátkům, táhlo Tě to vždy do branky?

Ano, můj táta byl gólman a já chtěl být jako on, takže jsem chtěl do brány, ale do svých 9 let jsem hrál v poli.

Tvé kroky do našeho klubu vedli z dalšího jihočeského klubu, FC Táborsko, jak vzpomínáš na časy strávené v přípravkových a žákovských kategoriích v Táboře?

Vzpomínám na ně rád, měli jsme tam skvělou partu kluků, se spoustou z nich se vídám do teď.

Od starších žáků jsi oporou týmů v našem Dynamu, máš za sebou také start za A tým, jak vidíš svůj vývoj, v čem jsi se nejvíce posunul a zdokonalil?

Každým rokem, co jsem tu, tak fotbalově rostu a posouvám se vpřed i díky důvěře, kterou tu dostávám. Jsem za ni rád a vážím si jí. Určitě jsem se nejvíce zlepšil ve hře nohou, která je v dnešní době pro můj post dost důležitá, už to není jen o chytání míče, gólman má být 11 hráč v poli.

Pojďme nahlédnout na Tvoji reprezentační kariéru. Od žákovských kategorií jsi často figuroval v nominacích, co pro Tebe reprezentace znamená?

Je to něco, kam jsem se chtěl dostat už jako malý kluk, jsem hrdý, když můžu reprezentovat svoji zemi v něčem, co mám rád a asi jsem nezažil ve fotbale nic většího, než když stojím na hřišti a mám lvíčka na hrudi.

V loňském roce jsi zažil ME U17 na Kypru se svým silným ročníkem 2007, vaše cesta za titulem skončila ve čtvrtfinále s Dánskem. Co Ti přinesl tento turnaj, celý sraz?

Zkušenosti a zážitky. Nikdy nezapomenu na první zápas s domácím Kyprem. Když jsme vyběhli z tunelu na rozcvičku a uviděl jsem skoro vyprodaný stadion, dostal jsem husí kůži. Během turnaje jsme si s kluky a realizačním týmem utvořili veliké pouto a všichni jsme tam jeli za jediným účelem – vyhrát titul. I proto pro nás bylo těžké se vyrovnat s tím, že jsme vypadli tak brzo.

Co si přinášíš z repre prostředí zpátky do klubového?

Mezinárodní zápasy jsou jiné než ty ligové, snažím se vše, co z nich pochytím, přenést zpět do klubu a zlepšit tak svoje výkony.

V reprezentaci Tě má na starosti gólmanský trenér Petr Kostelník, u nás to jsou Zdeněk Křížek a Jiří Navrátil. Jak Ti vyhovuje spolupráce s nimi a liší se nějak jejich práce s Tebou?

Se všemi je práce skvělá. Nás, gólmanů, jak je méně, tak máme o to lepší vztahy mezi sebou a myslím si, že díky tomu je spolupráce skvělá. Rozdíl mezi repre a klubovou přípravou se liší hlavně v tom, že v Dynamu jsem s trenéry každý den a zaměřujeme se na to, v čem mám nedostatky. Na repre srazu není tolik času a spíše ladíme formu na zápas a řešíme taktické věci.

A co s taťkou, bývalým gólmanem, dává Ti nějaké rady?

Dříve ano, teďka už to nechává na trenérech, ale někdy mi něco řekne. Dělal mi i první brankářské tréninky na zahradě a hodně pro mě toho obětoval, stejně jako mamka a děda s babičkou. Za to jsem jim vděčný a chci jim to jednou vrátit.

Fotbalu se věnuje i Tvůj o tři roky mladší brácha Lukáš, který hájí dres Dynama v U15. Podporujete se, nebo se naopak spíš špičkujete?

Tak myslím, že oboje je správně, ale vždy stojíme při sobě.

Děkujeme za rozhovor.