Reprezentace a Akademie? Výrazný posun, říká Toncar
Na Složišti čerstvě načal už čtvrtý rok a je tak zřejmé, že se nedaleko Černé věže usadil. Filip Toncar, aktuálně trenér českobudějovické sedmnáctky, však nepečuje pouze o talenty Dynama. Svou pevnou pozici totiž našel také u českých reprezentačních výběrů. Bohaté “mezinárodní” CV rozšířil devětatřicetiletý kouč nově o repre U16, kde působí jako asistent hlavního trenéra. “Není většího privilegia,” vypráví kladenský rodák o provázanosti Dynama a národních výběrů.
Filipe, jste reprezentační trenér, jaký je to pocit?
Zavazující. Ve fotbale není většího privilegia než reprezentovat svou zemi. To samo o sobě klade na člověka velké nároky.
Cítíte velkou zodpovědnost?
Ano, cítím. Ovšem je to velmi příjemný pocit. Pocit spoluodpovědnosti za růst a rozvoj nejlepších hráčů v zemi. Pro fotbalového trenéra nemůže být moc příjemnějších emocí.
Jak těžké je přepínat z práce v klubu na práci pro reprezentaci?
Jelikož nejsem člověk příliš schopný multitaskingu, úplně lehké to pro mě není (usmívá se). Není snadné odjet z klubu, být v jiném prostředí a zároveň se stále starat o chod týmu. Naštěstí nacházím velkou oporu u svých kolegů, především u Marka Peterky, který z pozice asistenta trenéra dokáže perfektně zajistit plynulý chod týmu.
Na reprezentační srazy neodjíždíte ze Složiště pouze vy, ale také řada hráčů. Jak na současnou situaci s Dynamáky v repre nahlížíte? Je jich podle vás dostatek?
Myslím, že s ohledem na okolnosti, na to, kolik hráčů bylo do mládežnických reprezentací z Dynama v posledních letech povoláváno, můžeme být se současným stavem spokojeni. Při posledním reprezentačním termínu jsme měli v širší nominaci zástupce v každé z kategorií od U20 níže. To je oproti předchozím rokům výrazně pozitivní trend. Naší ambicí je, aby tento trend pokračoval.
Směřujete k nějakému konkrétnímu číslu?
Určit přesnou hranici, kolik hráčů ve výběrech je dostačující a kolik je ještě málo, může být zavádějící. Faktorů vstupujících do těchto počtů je totiž hned několik a ne všechny můžeme plně ovlivnit. Například každý reprezentační trenér má takzvaně „jiné oko“ na hráče. A tak se může stát, že i přes nezpochybnitelné kvality našeho hráče, sáhne po někom jiném, což je jeho svaté právo. Stejně tak se může stát, že náš hráč bude mít na svém postu v rámci České republiky ve svém ročníku výrazně vyšší konkurenci, než by tomu bylo na postech jiných. Takto bychom mohli pokračovat dále.
Jakou cestou tedy v Akademii jdete?
Naše pozornost se zaměřuje jiným směrem. Naší snahou je vybírat nejlepší hráče z regionu jižních Čech, vhodně je doplňovat o hráče, které vyskautujeme mimo region, abychom zajistili dostatečné konkurenční prostředí. A každý jeden den jim poskytujeme nejlepší možnou péči, jaké jsme schopni. Pracujeme každý den nejlépe jak umíme a stejným směrem vedeme i hráče. Jsme přesvědčeni, že to je jediný způsob, kterým můžeme našim klukům pomoci dostat se do výběru nejlepších hráčů České republiky. Jediný způsob, který máme plně pod naší kontrolou.
Jaké role a pozice mají kluci ve svých kategoriích?
Pokud to vezmu shora dolů, tak v U20 máme aktuálně čtyři hráče a všichni jsou v širším kádru. V U19 je Ondra Čoudek, který si získává čím dál větší respekt. Pokud si udrží výkonnost, mohl by si vybojovat i silnou pozici. V U18 máme v širším kádru Dominika Loužeckého. Ten do nominací pronikl až v poslední době a bude zajímavé jeho vývoj sledovat, protože se jedná o hráče, jehož výkonnostní křivka stoupá sice pozvolna, zato setrvale.
A dál?
V kádru U17 má pevnou pozici na postu středního záložníka Petr Zíka, který je jedním z lídrů týmu a pojede i na blížící se kvalifikační turnaj na EURO. Mezi náhradníky je Honza Zíka, jehož zatím o nominaci do užšího kádru připravuje zdravotní stav.
Zbývá nám šestnáctka, které jste součástí i vy…
Tady máme v okruhu adeptů Kubu Zevla, Petra Krejzu, Dominika Plcha a Honzu Volka. U tohoto týmu je třeba říct, že jeho složení prochází více dynamickým vývojem, než je tomu u ostatních kategorií. Tým se teprve tvoří a hledá se kostra týmu směrem ke kvalifikaci na mistrovství Evropy, které proběhne příští rok. Z tohoto pohledu je zde větší fluktuace hráčů a jejich pozice se teprve postupně profilují. Slušnou šanci na nominaci do užšího kádru má aktuálně Kuba Zevl, který je teď s námi na srazu pro dvojutkání se Slovenskem.
Pokud přijedou hráči Dynama na reprezentační srazy, jak moc rozdílné informace dostávají v národním týmů v porovnání s tím, co slyší od trenérů v Dynamu? Jinými slovy – jak moc se liší herní a tréninková filosofie Dynama od té svazové?
Neliší se příliš. A v zásadních věcech se neliší vůbec. Pokud je v něčem výrazný rozdíl, pak v přípravě na jednotlivá utkání, která je v reprezentaci výrazně detailnější než u nás v klubu a některé herní nuance se mohou zápas od zápasu lišit v závislosti na hře soupeře. Myslím, že tomuto vzájemně blízkému pohledu přispívá častá komunikace nás, trenérů v Dynamu, s trenéry reprezentací. V mém případě je tato komunikace samozřejmě výrazně intenzivnější a hlubší, díky mé pozici v realizačním týmu družstva U16.
Jak vede cesta k reprezentaci? Začněme u vás… Jak se mládežnickému trenérovi naskytne taková čest a pracovní zkušenost?
Já ve své trenérské kariéře za mnohé vděčím trenéru Koubkovi, který mi dal možnost již ve 22 letech působit jako profesionální trenér brankářů u druholigového a velmi záhy i prvoligového Kladna. Poté jsme se shodou okolností potkali i v Mladé Boleslavi a následně mě trenér oslovil, když dostal angažmá u národního týmu do 19 let. To se psal rok 2013 a v týmu jsme měli třeba Tomáše Součka, Jindru Staňka, nebo Patrika Schicka.
A co u kluků? Stačí jedna dobrá sezona?
Takto to asi nelze formulovat. Na nominaci je třeba stabilně kvalitní výkonnost ve střednědobém horizontu. To znamená plus mínus půl roku. Nominace vznikají mimo jiné v úzké spolupráci s klubovými trenéry, kteří dávají detailní informace o jednotlivých hráčích, takže pokud se jedná pouze o krátkodobý záchvěv dobré formy, na reprezentační pozvánku to pravděpodobně stačit nebude. Je třeba říct, že být poprvé nominován je jedna věc, druhou, mnohem náročnější věcí, je se v kádru udržet.
Vy aktuálně působíte jako u reprezentační kategorie U16…
Ano, toto léto jsem dostal nabídku od Jirky Žiláka ke spolupráci u národního týmu do 16 let jako jeho asistent, na což jsem po konzultaci s Petrem Benátem kývnul.
Máte za sebou však bohatou reprezentační historii. Můžete nám ji přiblížit?Po prvním půlroce spolupráce trenér Koubek skončil kvůli nabídce angažmá ve Slavii Praha, ale já v týmu zůstal a v reprezentačním úseku jsem dále působil až do mého příchodu do Dynama v roce 2019. Pohyboval jsem se v kategoriích U18, U19 a U20. Vždy jako trenér brankářů, a mou výraznou přidruženou činností byla i videoanalýza. Po nástupu do Dynama jsme se dohodli s manažerem Akademie Petrem Benátem, že svou činnost u reprezentačního úseku ukončím a budu se plně věnovat klubovým povinnostem. Navíc přišel Covid a s ním utichl i mezinárodní fotbal.
Po odeznění pandemie jste ale ohlásil návrat…
Když se vše znovu rozběhlo, začal jsem nárazově spolupracovat s týmem do 21 let v právě skončené kvalifikaci. To byla skvělá zkušenost, díky které jsem mohl být například při utkání proti anglické jedenadvacítce v Burnley. Tomuto spojení napomohl fakt, že Lvíčata rozbalila základní tábor v Českých Budějovicích a já jsem s celým realizačním týmem i většinou hráčů spolupracoval již v kategoriích U18 a U19. S tímto realizačním týmem jsme mj. absolvovali dva kvalifikační cykly a v obou postoupili na EURO U19. Mimochodem - není náhoda, že třetí cyklus, tentokráte v kategorii U21, skončil pro tento realizační tým opět postupem. Nikde se o tom nahlas moc nemluví, ale taková úspěšnost je výjimečná a něco vypovídá o práci trenéra Honzy Suchopárka a celého jeho realizačního týmu.
Jednadvacítka pod vedení trenéra Suchopárka zvládla baráž s Islandem a postoupila na malé Euro. Berete to tak, že jste vlastně součástí tohoto úspěchu?
Neberu. Jsem rád, že jsem mohl být na krátkou, pomíjivou chvíli svědkem celého procesu práce na této úrovni, která navíc vyústila v postup. Ale můj příspěvek byl opravdu jen okrajový.
Můžete čtenářům popsat, jak vypadá jeden takový reprezentační sraz?
To záleží na účelu srazu. Jiné je to na přípravném utkání, jiné na kvalifikačním turnaji a úplně jiné na Mistrovství Evropy. Výrazně odlišné je to také kategorie od kategorie. Nicméně pokusím se to alespoň nastínit na příkladu přípravného dvojutkání v našem současném týmu kategorie U16 . Tým se schází v neděli, kdy absolvuje trénink, který zohledňuje vytíženost hráčů během víkendu. V pondělí, pokud se nehraje v České republice, se cestuje na místo utkání. Tam tým absolvuje jeden trénink většinou taktického zaměření a v úterý se jde do prvního utkání. Středa je dnem určeným přípravě na čtvrteční utkání. Někdy se středeční odpoledne využívá k volnějšímu režimu pro hráče. Po čtvrtečním utkání se pak odlétá zpět do Čech. Režim jednotlivých dnů se skládá krom tréninků a zápasů také z taktických meetingů, pohovorů s hráči, regeneračních procedur, teambuildingových aktivit. V případě starších kategorií již přibývají i mediální povinnosti.
A dejme tomu zápasový den?
Po snídani následuje dopolední rozcvička spojená s taktickým nácvikem. Po ní oběd, odpočinek, svačina, taktická příprava a odjezd k utkání. Po zápase potom svačina přímo do kabiny, aby hráči doplnili vydanou energii. Po příjezdu na hotel večeře a regenerace. My trenéři pak trávíme večer analýzou odehraného zápasu, abychom jej mohli druhý den zhodnotit a rozebrat s hráči.
V minulosti jste říkal, že se každý den těšíte do práce… Platí to?
Jednoznačně! Nebál bych se říct, že to platí každým dnem víc a víc (směje se). Mám obrovské štěstí na kolegy. Jak v reprezentaci, tak v Dynamu. Vnímám jako velké privilegium, že se můžu pohybovat v prostředí, ve kterém se lidé spolu cítí dobře a jsou spolu rádi.
Poslední otázka. Co je pro vás aktuálně v roli reprezentačního kouče nejdůležitější?
Být k dispozici hráčům a provázet je procesem jejich vývoje. To stejné ostatně platí i pro roli trenéra v naší Akademii Dynama.
