Těch sedm let byl pěkný fičák, říká Diana Benátová

Za sedm let ženské sekce se toho událo hodně. Pojďme po stopách vývoje dívčí kopané v Dynamu s její „duší“ Dian Benátovou.

Vraťme se o sedm let zpět k začátkům, jaké vůbec byly?

Několikrát už zde pokus založit dívčí tým byl, protože přeci jen ke každému většímu klubu v dnešní době patří a je neodmyslitelnou součástí i ten fotbal dívčí. V roce 2017 se pak o rozjezd a vznik dívčího fotbalu v Dynamu zasloužila tehdejší trenérka přípravek Eliška Nováková společně s Martinem Dvořákem.

Jaký byl impulz pro vznik první kategorie?

Myslím, že klub cítil, že popularita ženského fotbalu, jak v Česku, tak hlavně ve světě, roste a byla jen otázka času, kdy tu dívčí tým vznikne. V Jihočeském kraji jako snad v jediném byly pouze dospělé ženské týmy, ale žádné mládežnické družstvo, proto, když v žácích končily některé holky, které hrály v chlapeckých týmech a kvůli věku už nemohly pokračovat a s fotbalem nechtěly ještě končit, musely jejich kroky směřovat nejčastěji do Plzně nebo do pražských týmů Sparty nebo Slavie, kde žákovské nebo dorostenecké dívčí týmy měli.

Co bylo nejnáročnější při rozjezdu a začátku dalších kategorii?

První rok, kdy zde dívčí tým vznikl, tak holky pod vedením Martina Dvořáka jen trénovaly a hrály občas nějaké turnaje a přátelské zápasy. Během toho roku se pak podařilo poskládat dostatečný počet hráček a v další sezoně se pak mohla přihlásit 2.liga žákyň. V té době, tedy v roce 2018, jsem skončila u přípravkových kategorií a přešla jsem právě k této dívčí kategorii, kterou jsem začala trénovat po boku Martina. Šlo to pak celkem rychle, holkám se dařilo a přibývalo jich víc a víc, až jsme se pak rozhodli, že přihlásíme jak žákovskou, tak i dorosteneckou 2.ligu. V roce 2020 se nám pak podařilo přivést ženský tým z Třeboně a doplnili ho našimi holkami, co vyšly z dorostenek a přihlásili Divizi žen.

Po této počáteční fázi přišly první úspěchy, změnilo to nějak fungování celé sekce?

Myslím si, že určitě ano. Cítili jsme velkou zodpovědnost hlavně vůči holkám, protože jsme tušili, že v sobě mají velký potenciál a pracovali jsme na tom, aby mohly mít co nejlepší servis a hlavně tréninky, ve kterých by posouvaly ještě více své dovednosti. Postupem času, když už jsme měli celkem velkou dívčí základnu, tak jsme mysleli hlavně i na návaznost kategorií, tedy mít týmy od žákyň až po ženy. To samozřejmě znamenalo mít i více trenérů, kteří se k dívčímu fotbalu shánějí obtížněji. Nakonec si ale myslím, že jsme měli celkem štěstí a během těch let se u holek protočilo spousta trenérů. Mohli čerpat od bývalých nebo ještě hrajících výborných fotbalistů jako Aleše Hanzlíka, Kuby Hory, často mi je pomáhal trénovat i manžel Petr, když jsem na holky byla sama. Z poslední doby pak Martin Sladký, který holky jak v dorostenkách, tak v ženách hodně posunul, a také Séba Böhm, Pavel Osmančík, Vojta Hora nebo Denis Preclík. Nesmírně ráda jsem za Vláďu Božovského, kterého se nám povedlo přivést před třemi lety, je mladý a má v sobě velký potenciál. Věřím, že jednou bude mít celou dívčí sekci na starost. Martin Dvořák je tu už od úplného začátku dívčího fotbalu, během této sezony zase přišly nové tváře, a to Víťa Slepička a Jirka Filouš do žen, Adél Kubičků, která působí ještě i jako hráčka v ženském týmu u žákyň. Velký posun vidím i v tom, že nám už skoro rok pomáhá kondiční trenér Tomáš Železný, který je zde k dispozici pro všechny dívčí kategorie a od této sezony trenér brankářek David Mach.

Jak se vyvíjela Tvoje role v průběhu let v kontextu s prací pro akademii, mateřstvím a osobním životem?

Když mě před 10 lety oslovil na vysoké škole nynější šéftrenér úseku malého fotbalu Petr Čížek, zda bych nechtěla zkusit trénovat mládež v Dynamu, tak mě určitě nenapadlo, že zde budu působit takto dlouho a že si zde najdu životního partnera, kamarády a budu zde pracovat. Začala jsem zde nejprve u přípravek a pomáhala právě Čížovi s ročníkem 2005. Rok poté jsem dostala na starosti školičku U6, U7 a v roce 2018 jsem přešla právě k dívčí kategorii a trénovala je po boku Martina Dvořáka. V roce 2019 jsem dostala nabídku od Martina Vozábala, zda bych v klubu nechtěla pracovat jako Pedagogicko-výchovná poradkyně a po pár letech na to jsem dostala na starost i administrativní činnost, tedy sekretářku klubové akademie. Sportem žiji už od malička, takže je to pro mě taková vysněná práce, navíc po boku skvělých lidí. Hodně se pak změnilo, když se nám s Petrem před dvěma lety narodil syn Sebastien. S manželem i vedením klubu jsme se dohodli, že v práci budu pokračovat i nadále, jen z velké části z domova. K trénování žen jsem se pak vrátila po třech měsících od porodu a trénovala je až do letošního léta, kdy jsem se rozhodla, že si dám od trénování pauzu. Trénování holek mě vždy velmi bavilo a naplňovalo, ale i díky mateřským povinnostem jsem cítila, že jim už nemůžu dávat sto procent, navíc s prací sekretářky to pro mě bylo časově velmi náročné. Určitě chci být ale holkám i nadále k dispozici a být tu pro ně, když budou potřebovat.

Děkujeme za rozhovor.