Titulem s žáky navázal Jirka Vlček mladší na svého taťku

Titul pro Dynamo? Ano, je to možné a již skutečností! Naše U13 opanovala českou ligu mladších žáků a pro titul si došla tři kola před koncem soutěže v domácím utkaní s Football Talent Academy. Co vedlo k takovému úspěchu, v čem spočívá dominance kluků a jaké to je navázat na svého otce, který získal titul pro Dynamo v devadesátých letech s týmem mladšího dorostu?

Jirko, přijmi velkou gratulaci, každého takového úspěchu je potřeba si vážit! O to víc, že od léta došlo k reorganizaci soutěží a došlo ke vzniku jedné žákovské ligy namísto tří. Měli jsme možnost se konfrontovat s tím nejlepším, co české kluby nabízí. Jak hodnotíš tuto změnu a soutěž?

Tak v prvé řadě moc děkujeme za gratulace, moc si toho vážíme..

Co se týče těch změn, tak mám upřímně smíšené pocity, na jednu stranu bylo skvělé se konfrontovat s nejlepšími českými týmy, což bylo a je velmi přínosné pro fotbalový rozvoj našich kluků. Na druhou stranu změny měly pomoci zvláště k tomu, aby nedocházelo k zápasům, kde bude velký rozdíl ve skóre, jako tomu docházelo v minulých letech. Bohužel jednou ze změn bylo i to, že u kategorie U13 se bude hrát na klasické velké brány a to při stále ještě menší velikosti brankářů umožňuje „lehčí“ vstřelení gólů a tudíž v zápasech padalo mnoho branek a někdy byl ten brankový rozdíl mezi týmy opět až moc velký.

Co vedlo k takovému úspěchu?

Tak předně musím uznat a poděkovat, že jsme v létě převzali, od předchozích trenérů Kolčavy a Míky, velmi dobře připravený tým, ve kterém jsme v podstatě udělali jen dvě změny v kádru oproti předchozímu roku. Dále bylo důležité, že se nám povedlo letní přípravné období včetně přípravných zápasů, ve kterých se nám dařilo herně i výsledkově. Kluci si začali věřit, relativně rychle si zvykli na všechny změny v pravidlech a do soutěže jsme i díky tomu vstoupili skvěle, pro mne až nečekaně, vždyť první bodovou ztrátu jsme „utrpěli“ až v 11 kole za remízu s Mladou Boleslaví. Poté jsme odehráli velmi kvalitní vítězné domácí zápasy se Spartou a Slavií a prohráli až v předposledním podzimním kole v Pardubicích. Na jaře to bylo podobné, povedl se nám první zápas na Spartě, kde jsme zaslouženě vyhráli a dále pak pokračovali ve vítězné šnůře, kterou zastavila až nešťastná prohra na Slavii ve 24 kole. Tato prohra už ale nemohla změnit nic na našem vítězství v soutěži.

V čem spatřuješ naší dominanci v soutěži?

Tak jednoznačně v naší konstantní výkonnosti po celou dobu soutěže, oproti nejbližším soupeřům v tabulce jsme neztráceli v zápasech se slabšími týmy a to, i když se nám ne vždy herně dařilo. Za celou sezonu jsme dvě kola před koncem prohráli jen dva zápasy a dvakrát remízovali. Vyhráli jsme obě utkání s druhým týmem soutěže Meteorem Praha, dvakrát se Spartou, jednou se Slavii a jen s Pardubicemi se nám nepodařilo uspět, když jsme s nimi jednou prohráli a jednou remizovali.

Největší sílu týmu?

To, že ročník 2011 v Dynamu je velmi kvalitní se ví dlouhodobě, již v přípravkovém věku trenéři v čele s Pavlem Houzimem, a pak v předchozím roce naši předchůdci Honza Kolčava s Vaškem Míkou udělali s kluky kus práce a my na to v tomto roce s Borisem Simicem, Martinem Šubou a Radkem Hrůzou navázali..

A v čem vidím největší sílu týmu? Těch věcí je více, předně jsou to individuální schopnosti a dovednosti většiny hráčů a to herní i pohybové. Dále je to vyrovnanost týmu… ano máme v týmu hráče, kteří jsou opravdu šikovní a já věřím, že v budoucnosti o nich určitě uslyšíme, ale i ostatní za nimi nezaostávají. Velmi důležité je i to, že kluci fotbal milují, jsou hodně hraví a soutěživí, vždy chtějí vyhrát a to i na tréninku při jakékoli soutěžní „blbosti“, díky tomu se nikdy nevzdávají, věří ve své schopnosti, což se nám vyplácelo v těžkých a vyrovnaných zápasech, kdy jsme dokázali většinou vývoj zápasu přiklonit na svoji stranu.

Čeho si nejvíce vážíš na celé sezoně?

Zažili jsme toho s dětmi opravdu hodně, absolvovali jsme povedená herní soustředění na Slovensku, na Moravě a v Německu, povedl se nám turnaj Planeo Cup, kde jsme skončili druhý za Spartou Praha, vítězství v lize je již taková třešnička na dortu.

Když jsem v létě přicházel k tomuto ročníku, musím přiznat, že jsem se moc těšil, věděl jsem, že kluci jsou velmi šikovní a bude to s nimi zábava. Na druhou stranu jsem ale cítil i velkou zodpovědnost, abych dostatečně kvalitně navázal na své předchůdce a společně se svými kolegy posunul tyto kluky v jejich dovednostech adekvátně k jejich věku a to nejen v jejich fotbalových dovednostech, ale taky i lidsky.

Přestože je to ještě předběžné hodnotit a teprve čas ukáže, zda se nám to povedlo, myslím si, že se již teď nemáme za co stydět.

Tvůj taťka dokázal získat titul s mladším dorostem v devadesátých letech, jaké to je na něho navázat?

Ano, můj taťka získal titul ČR a k tomu byl ještě druhý a několikrát třetí! Přiznám se, že jsem na něj celý život moc pyšný, co vše dokázal, co pro fotbal, pro ty všechny kluky co trénoval, pro lidi kolem fotbalu a pro Dynamo udělal…neskutečné.

Já se teď můžu jen snažit, abych mu svým trénováním neudělal ostudu a v tomto roce se mi to myslím povedlo.

Cítil jsi z rodiny a okolí podporu?

Co se týče podpory mé rodiny, jednou jsem v nějakém rozhovoru napsal, že moje žena Hanka musí být „svatá“, co všechno musí kvůli mému fotbalu vytrpět a to nejen tím, že jsem skoro pořád pryč, na tréninku, na zápase, na soustředění, ale i tím, že o fotbale se bavíme i doma a to neustále. Se synem Matějem, který je v podobném věku jako kluci, probíráme každý zápas, nejvíce ho zajímá kdo byl nejlepší a kdo byl naopak nejhorší, člověk si to pak dokonale vše zanalyzuje.. A dcera Natálka zase trénuje ve stejném věku, jako jsou kluci, taneční skupinu holek. Tak s ní zase probírám tu psychologickou část, jak se k dětem chovat, jak je motivovat, jak řešit konflikty apod. Ano, můžu říct, že mne rodina podporuje.. 😊

A okolí? Chtěl bych hlavně poděkovat rodičům kluků, bez kterých by vše nebylo možné. Byli po celý rok opravdu skvělí, doprovázeli nás na každý zápas nebo turnaj, za celý rok s nimi nebyl jediný problém. Byli pro kluky i pro nás trenéry velkou oporou…

Dále musím poděkovat mým asistentům Borisovi, Martinovi a Radkovi, jsou to super kluci, skvěle se mi s nimi spolupracovalo, byli jsme dobrý tým.

A nesmím zapomenout i na podporu Akademie, respektive kolegů trenérů v čele se šéftrenérem žáků Peťou Čížkem, který nám po celý rok hodně pomáhá a hlavně vše organizuje, my se pak vlastně můžeme soustředit jen na trénování 😊.

Děkujeme za rozhovor.