Úsek dívčího fotbalu – půlrok týmů pohledem jejich trenérů
Úsek dívčího fotbalu: V letošní sezóně premiérově dívčí sekci tvoří hned 4 kategorie, WU13, WU15, WU18 a ženy. Po ohlédnutí za úsekem velkého fotbalu jsme vyzpovídali i trenéry dívek. Jak vypadal uplynulý půlrok pohledem trenérů jednotlivých kategorií? Jaké momenty jim utkvěly v hlavě? Podívejme se, jak se trenéři zamýšleli.
Čeho si nejvíce vážíte na uplynulém půlroku?
Tomáš Kupka, ženy: „Vážím si toho, že i když se nám výsledkově nedařilo tak, jak jsme si představovali, holky se snažily každý týden to zlomit. Nikdy to nevzdaly bez boje.“
Vladimír Božovský, WU18: „Obecně to je každý moment, který můžeme trávit na hřišti a rozvíjet se v tom, co nás všechny baví. Konkrétně to pak je vývoj holek a atmosféra v týmu. Holky už spoustu věcí řeší a vyřeší samy, lídryně dokáží vést otevřenou a korektní diskuzi mezi sebou, i s námi trenéry, a především tohle všechno zvládají i v okamžicích, kdy nám to úplně neladí.“
Adéla Kubičková, Denis Preclík, WU15: „Nejvíce si vážíme obrovské pracovitosti a trpělivosti holek. I když výsledky na začátku nebyly ideální, nikdy nesklopily hlavu, makaly na trénincích a postupně se odměnily viditelným posunem. Velký dík patří i rodičům za fantastickou podporu a všem lidem okolo týmu. Bez této energie by ten pokrok nebyl možný.“
Martin Dvořák, WU13: „Nejvíc si cením poctivosti hráček. Jsou cílevědomé, mají chuť pracovat na sobě a neustále se zlepšovat. Tohle nastavení přináší do každého tréninku úplně jiný drive. V tomhle ohledu jsem nadšený – jejich přístup je na stejné úrovni jako v zápasech, což není samozřejmé. Vážím si také vzájemného respektu mezi námi trenéry a hráčkami. Daří se nám udržet profesionální vztah, ale zároveň přirozenou lidskost a kamarádskou atmosféru. Tým funguje na respektu a důvěře, což je jeden z největších základů dobré práce.“
Co vnímáte jako nejsilnější moment/období a proč?
Tomáš Kupka: „Nejsilnější moment pro mne a i holky byl pohárový zápas s Lokomotivou Brno, kde předvedly skvělý výkon a dokázaly si, že když plní to, co si řekneme, a přidají k tomu ochotu jít na hranicích svých sil, že dokáží konkurovat ligovému týmu.“
Vladimír Božovský: „Jako první mě napadne závěr utkání na Braníku, kdy se domácí hráčky dostaly do vedení 4:3 v nastaveném čase velmi lacinou brankou. Holky se nesesypaly, ba naopak, zachovaly stejnou tvář jako v celém utkání, zůstaly klidné, věřily a odměnilo je to, když po povedené týmové akci ještě zvládly vyrovnat. Byl to moment, který mi ukázal mnohem víc, než jen vyrovnání skóre – zkušenost, mentální sílu, víru, týmovost i v těžké situaci.“
Adéla Kubičková, Denis Preclík: „Určitě závěr podzimu. Zatímco na startu sezóny jsme ještě hledali svou tvář a stabilitu, v posledních kolech už jsme proti nejlepším týmům ligy hráli vyrovnanější a mnohem kvalitnější fotbal než v minulých letech. Holky tam ukázaly větší odvahu, rychlejší rozhodování a hlavně sebevědomí, že na tyhle soupeře opravdu máme. Ten posun byl vidět zápas od zápasu a byl to pro nás nejsilnější důkaz, že jdeme správným směrem. Vše vrcholilo při utkání se Slavií Praha, kde jsme odehráli pravděpodobně nejlepší zápas podzimní části. Přesně tento zápas byl pro nás pro trenéry za odměnu.“
Martin Dvořák: „Nejsilnějším momentem je pro mě jednoznačně vzájemná spolupráce hráček. To, jak mezi sebou komunikují, podporují se a jak společně tvoří tým. Není to o jednotlivcích – je to o kolektivu, který jde za stejným cílem. Tohle je věc, která je v mládežnickém sportu nesmírně cenná a která sama o sobě vytváří skvělé základy do dalších let. Těch silných momentů za poslední půlrok bylo opravdu mnoho. Nechci je rozepisovat všechny, ale jeden z nich mi zůstal v hlavě nejvíc. Je to situace, která se v průběhu sezóny několikrát opakovala: kdykoli se nám jako týmu v utkání nedařilo nebo jsme narazili na problém, dokázaly hráčky v přestávce vést velmi otevřenou a věcnou komunikaci. Hráčky popisovaly, co je na hřišti trápí, co cítí a co vidí z jejich pohledu. Tato upřímnost a aktivita byla pro mě obrovsky cenná. Po debatě v kabině jsme nastavili jasné úkoly a holky je dokázaly plnit opravdu do posledního detailu. Výsledkem bylo, že druhé poloviny zápasů často působily lépe než ty první – a to díky tomu, že dívky dokázaly přenést domluvu přímo do hry. Nejde jen o taktiku, ale i o schopnost sebereflexe, individuálního i týmového zlepšení a ochoty přijímat odpovědnost. Tyto minidebaty po první polovině utkání se staly přirozenou součástí naší práce a pokaždé, když nás něco trápilo, pomohly nám se posunout dál.“
Je něco s čím jste se během tohoto půlroku „prali“?
Tomáš Kupka: „Ano, s důrazem po celém hřišti a s osobní zodpovědností při bránění standardních situaci. Z těch jsme dostali hromadu gólu.“
Vladimír Božovský: „Bohužel nás poměrně výrazně ovlivnila zranění. A víc než s fotbalovou stránkou jsme se pak prali s naším nastavením, z kterého pak pramenilo spoustu zbytečně obdržených branek, kdy jsme týmově byli velmi laxní do defenzivy. Přirozeně to pak jsou občas věci související s věkem holek a, u některých, jakýmsi obdobím vzdoru. Když jsou holky dobře nastavené, tak ukazují, že jsou o několik levelů jinde než zbytek soutěže. Ovšem ne vždy jsme to nastavení měli správné. Ačkoli to není vždy jednoduché, je dobře, že vzdorovitým obdobím holky procházejí a naším úkolem je, abychom jim to umožnili v rámci určitých hranic a pokusili se je nasměrovat tím správným směrem zejména osobnostně.“
Adéla Kubičková, Denis Preclík: „Hlavní výzvou byl začátek sezóny. Výsledkově to nebylo jednoduché a museli jsme najít novou týmovou identitu a stabilitu. K tomu se přidaly klasické podzimní absence kvůli nemocem a školním akcím, takže jsme občas museli hodně improvizovat. Ale právě díky tomu jsme se naučili být trpěliví, držet se plánu a věřit procesu. A ono se to vyplatilo.“
Martin Dvořák: „Pokud bych měl mluvit za sebe, největší problém představovaly odlišné podmínky na hřištích soupeřů. Když se hraje na větším hřišti, nemáme s naší hrou žádné zásadní problémy. Pokud však soupeř má hřiště výrazně menší, což je v soutěži běžné, přináší nám to komplikace. Na menší ploše se hra mění – méně prostoru pro kombinaci, rychlejší dostupování, kratší čas na řešení. Paradoxně jsme někdy schopni dát gól i z poloviny hřiště, ale herně nám to nevyhovuje. Je to něco, s čím se musíme naučit pracovat, ale je to i limit soutěže. Další věcí je celková kvalita některých soupeřů v naší soutěži (2. liga mladších žákyň). Úroveň bohužel ne vždy odpovídá ligovému formátu. Ocenil bych častější kvalitní konfrontace, protože ty nás posouvají nejvíce. Tým má na víc a silnější soupeři by nám pomohli růst rychleji.“
Děkujeme za rozhovor a Vaši práci a přejeme hezký adventní čas!
