Úsek velkého fotbalu – půlrok týmů pohledem jejich trenérů
Úsek velkého fotbalu: Kategorie hrající 11v11, od U14 až po U19, mají za sebou první polovinu svých soutěžních klání a další čas rozvoje kluků na velkém hřišti. Společně s trenéry jsme se za tímto obdobím ohlédli. Nahlédněme do jejich týmů skrze následující odpovědi.
Čeho si nejvíce vážíte na uplynulém půlroku?
Filip Toncar, U19: „Prostředí, které se v U19 hráčům společně s námi, členy podpůrného týmu, podařilo a stále daří vytvářet. Bezpečné, rozvojové, respektující. Prostředí, do kterého, doufám, každý den vcházíme rádi. Výrazně k tomu přispívá čím dál větší mentální zralost kluků, kteří v tomto věku již jednají mnohem zodpovědněji, než tomu tak u některých z nich bylo v mladších kategoriích. Zde se výrazně otiskuje skvělá práce trenérů, jejichž rukama kluci prošli, a především pak rodičů, od nichž mají zdravé základy z rodiny. Všem děkuji za to, že je mohu vést.“
Stanislav Rožboud, U18: „Jakým způsobem jsme dokázali zvládnout podzimní část. Kluci si dali vysoké cíle a tvrdě šli za nimi. Výsledkem je první místo v tabulce, pevná obrana (2. místo, 25 branek) a produktivní útok (2. místo, 50 branek). Toto je výsledek zdravé konkurence mezi chlapci, kteří tlačí jeden druhého k lepším výkonům.“
Jiří Gerstner, U17: „Vážíme si nových zkušeností a poznatků, kterými jsme si prošli jako jednotlivci i jako tým. Ceníme si také podpory rodičů a fanoušků.“
Jan Kolčava, U16: „Musím vypíchnout spolupráci s trenéry kategorií kolem nás, Jirkou Gerstnerem (U17) a Radimem Pouzarem (U15), protože bez jejich pomoci bychom nebyli některá utkání schopni odehrát vzhledem k úzkému kádru a zraněním. Pomyslným „vrcholem“ bylo utkání s CU Bohemians Praha, kdy z obou kategorií nám šlo pomoci osm kluků. Takže tímto ještě jednou děkujeme, jak trenérům, tak i hráčům z U15 a U17.
Vážíme si povedeného zapojení nově příchozích kluků do stávajícího kádru a společné zvládnutí přechodu z žáků do dorostu, plno předvedených kvalitních výkonů a podpory rodičů a fanoušků při našich utkáních.“
Radim Pouzar, U15: „Odpověď na otázku má spojitost s první polovinou tohoto roku. Klukům se povedlo v jarní části vyhrát kategorii U14 a zvládli i republikové finále proti Sigmě Olomouc a stali se mistry ČR U14. A já si strašně moc vážím, že si kluci dali další cíle, nezpychli a dál na sobě makají, chtějí být nejlepší a zároveň neztrácí pokoru a respekt.“
Jiří Hrbáč, U14: „Toho, jak se nám podařilo zabudovat nově příchozí hráče do mužstva. Všichni dobře zapadli a patří k oporám týmu.“
Co vnímáte jako nejsilnější moment/období a proč?
Filip Toncar: „Ve fotbale není o silné momenty nouze. My zažili dost pozitivních emocí spojených s góly vstřelenými v závěrech utkání. Silné negativní momenty mám já osobně spojené především s chvílemi, kdy se rozcházely naše společné cesty s hráči, s nimiž jsme toho hodně prožili. I toto ale ke sportu na této úrovni patří. A jsem rád, že i když se naše cesty rozcházejí, můžeme se jeden druhému podívat do očí a i po letech se rádi vidíme a podporujeme se.“
Stanislav Rožboud: „V prvních deseti utkáních sezóny jsme neokusili hořkost porážky a mysleli si, že vítězství je samozřejmost. Tvrdě jsme narazili v domácím utkání s Příbramí a v Pardubicích. Reakce týmu po dvou porážkách byla fantastická. S velice silnými Teplicemi jsme odehráli utkání, které sneslo ty nejpřísnější kritéria a vyhráli. Hra na maximum svých možností nás pak provázela až do konce podzimní části.“
Jiří Gerstner: „Silný moment jsme zažili již v přípravném období, kde se nám podařilo vyhrát česko-slovenský pohár. Další silné momenty, které testovaly naši mentální odolnost a mezilidské vztahy, jsme zažívali během celého podzimu. Všechny tyto momenty nás formovaly jako tým a ukázaly nám naše silné a slabé stránky.“
Jan Kolčava: „Za ten půlrok jich bylo plno, velmi silné emoce jsme zažili v utkání s FC Dukla Praha, kdy jsme dokázali otočit nepříznivé skóre z 0:2 na 3:2 a k těm emocím přispěl i neproměněný pokutový kop za nepříznivého stavu. Byl to jeden z těch momentů, kdy jsme byli na kluky pyšní, jakým způsobem zvládli herně i emočně nepříznivě se vyvíjející utkání.“
Radim Pouzar: „Opět to má spojitost s první polovinou kalendářního roku. Našemu spoluhráči a kamarádovi Kájovi Nikodemovi lékaři diagnostikovali zákeřnou nemoc. Tento moment nás všechny obrovsky spojil. A to nemyslím jen náš tým, ale celý klub. Navíc jsme společně celý tým Káju navštívili ve FN Motol. Při těchto momentech si člověk uvědomí, že výsledky jsou nepodstatné. Všichni věříme, že se k nám Kája připojí v jakékoli roli.“
Jiří Hrbáč: „Předposlední zápas sezóny doma s Mladou Boleslaví, která patří k nejlepším týmům v soutěži. Nám se podařilo zaslouženě vyhrát a hlavně předvést velmi kvalitní výkon.“
Je něco s čím jste se během tohoto půlroku „prali“?
Filip Toncar: „Díkybohu to byla „jen“ fotbalová“ témata. Tím největším pak defenziva. Do ofenzivy jsme byli po celou podzimní část zajímaví a nebezpeční, dozadu jsme pak měli jen málo utkání, ve kterých bychom mohli být s naší defenzivní činností stoprocentně spokojení. Významnou podkapitolou je pak naše činnost po inkasovaném gólu. Nejednou se nám stalo, že jsme hned vzápětí inkasovali další gól, či dokonce dva, a ztratili tak dobře rozehraný zápas. Z týmového pohledu je toto jistě téma k řešení do našeho dalšího vývoje.“
Stanislav Rožboud: „Žádný vážnější problém jsme nemusili řešit. Nevyhnula se nám zranění a nemoci, ale díky širokému a kvalitním kádru si tým dokázal velice dobře poradit. Kluci zaslouží velký respekt a uznání.“
Jiří Gerstner: „Asi víc než s kvalitou soupeřů bych řekl, že jsme se prali sami se sebou. Procházíme si bouřlivým obdobím, které v sobě tento věk přináší, a to se propisovalo do našeho tréninkového i zápasového nastavení. Zároveň máme ale radost z toho, že jsme ke konci soutěže již „dozrávali“ a těšíme se na jarní část soutěže, kde se budeme snažit sami sobě a okolí ukázat, jakou kvalitu v sobě máme.“
Jan Kolčava: „Určitě je to problém úzkého kádru. Na jednu stranu nám to přineslo „klubová“ pozitiva, která jsem zmiňoval v první odpovědi – mohli za nás hrát kluci z U17 po zranění/nemoci či s menším vytížením a pro kluky z U15 to byly cenné zkušenosti v utkáních proti o jeden/dva roky starším protihráčům. Na druhou stranu jsou negativa v nedostatečné konkurenci a v tréninkovém procesu. V něm jsme si často pomáhali společnými tréninky s U17, aby kluci měli dostatečně náročné rozvojové prostředí. Přesto u některých bylo vidět, že bez konkurence ve svém týmu na sebe nejsou náročnější, aby posouvali sami sebe a tím i svůj tým.“
Radim Pouzar: „Upřímně, nic závažného jsme neřešili. Snad jen nastavení hráčů v závěru podzimní části. Jako tým pracujeme na tom, aby měl své lídry, dokázal se samo koučovat a byla v týmu důvěra, víra, respekt a charakter. Já osobně se peru s vytížeností některých hráčů, zaslouží si více.“
Jiří Hrbáč: „Ano, těch věcí je několik… Týká se to hlavně taktických věcí, kluci mají obrovské problémy s vnímáním hřiště, s vlastním postavením a vnímáním protihráčů. I přesto, že se to zlepšilo, tak tam máme stále obrovské rezervy. Dalším velkým problémem je komunikace. Dostat z některých kluků souvislou větu je umění a zatím se nám to moc nedaří zlepšovat.“
Trenéři, děkujeme za Vaši práci a přejeme příjemný adventní čas.
