Hráčem sezóny 2018/2019 se stal Jakub Pařízek
Charakterově výborný. Poctivý a pracovitý. Velký akční rádius, srdcař a bojovník. To jsou stručné charakteristiky středopolaře Jakuba Pařízka (U19), který před pár dny převzal z rukou sportovního ředitele Petra Benáta ocenění Hráč Akademie sezóny 2018/2019. Při té příležitosti jsme Jakubovi položili několik otázek.
Jakube, gratulujeme Ti k ocenění, očekával jsi ho?
Jsem moc šťastný a rád za udělení tohoto ocenění, ale především jsem překvapený. Vůbec by mě nenapadlo, že bych toto ocenění mohl vyhrát, a nijak jsem nad tím nepřemýšlel, každopádně bych chtěl poděkovat, že se tak stalo. Znamená to pro mě, že správný trénink a určitá dřina znamená nějakou formu odměny, a také to, že klub se mnou do určité míry počítá do budoucna, za což jsem rád a vážím si toho
Tato sezóna byla určitě více specifická, vznik Akademie, příchod nových trenérů, bylo to náročné?
Byla určitě náročnější, než ty předešlé, které jsem tady zažil. Ačkoli se 1. celostátní dorostenecká liga zredukovala z 18 účastníků na 16, tréninkové vytížení bylo větší než v předešlých sezónách. Ovlivnilo to především založení Akademie a následně jednotliví trenéři. Dále také například přidání ranních tréninků. Zpočátku se na to zvykalo těžce, ale poté, co se do režimu najelo, začalo to mít svůj efekt. Všichni hráči začali mít lepší fyzické a technické dovednosti.
Kde jsi jako malý kluk s fotbalem začínal?
S fotbalem jsem začínal v SK Mladé ve svých šesti letech, kde jsem vlastně zůstal až do svého odchodu do Dynama. Trénovalo se 2 týdně a bylo to spíše pro zábavu. Když mi bylo 9 let, přišel za mnou tehdejší trenér Dynama, jestli bych to nechtěl zde zkusit, ale v tu dobu jsem to odmítl. Poté jsem se dostal do TJ Lokomotivy České Budějovice skrze střídavý start, který už dnes nelze uskutečnit. V jarní části sezóny 2014/2015 jsem hostoval v FC Písek.
A do Dynama jsi tedy přišel kdy?
V Dynamu jsem od svých 15 let, přišel jsem sem roku 2015 do kategorie U16 právě z FC Písek. Dá se říci, že jsem se sem dostal náhodně, jelikož nebýt turnaje v Kanadě, kde tehdy hrál Jihočeský výběr, a já byl součástí nominace, vůbec bych zde být nemusel. Tehdy se mě kluci ptali, proč to nezkusím v Dynamu, tak jsem nad tím začal přemýšlet. Nicméně po turnaji jsem se dostal na místní gymnázium a bylo pro mě snazší hrát a zároveň studovat tady v Českých Budějovicích, než v Písku, navíc za podmínky, že Dynamo tehdy hrálo lepší soutěž.
Co od fotbalu očekáváš v budoucnu?
Tak především dostat se do A-týmu a získávat co nejvíce zkušeností. Chtěl bych hrát co nejpravidelněji a mít zápasové vytížení, ale to záleží pouze na mně, zda se mi ho dostane, či ne.
A úplně ty největší fotbalové sny a cíle?
Nemám žádné bláznivé sny, že to dotáhnu do Ligy Mistrů, i když by to bylo samozřejmě fajn (smích). Nebudu lhát, když řeknu, že bych to chtěl dotáhnout co nejdál, ale pokud bych měl odpověď konkrétně, tak bych to chtěl dotáhnout do první ligy. Uvědomuji si, že to není jednoduchá a krátká cesta, na druhou stranu je splnitelná, a, jak jsem již říkal, záleží pouze na mně, jestli se tam dostanu, nebo ne.
Díky fotbalu na této úrovni Ti moc volného času nezbývá, ale když si najdeš chvilku, jak ji nejraději trávíš?
Když zrovna netrénuji nebo nemám zápas, tak rád dělám jiné sporty, hodně mě baví například plážový volejbal. Poté chodím do posilovny na tréninky od našeho kondičního trenéra, nicméně tyto tréninky mě vážně nebaví, ale musím je absolvovat (smích). Dříve jsem hrál na bicí, nicméně kvůli nedostatku času jsem přestal chodit na hodiny a hraji na ně jen pro radost. No a samozřejmě rád sleduji fotbal.
Děkujeme za rozhovor a přejeme Jakubovi za celou Akademii mnoho dalších úspěchů, jak ve sportu, tak v osobním životě.
