Rožboud: Chceme být aktivní a účelní

Aktuálně prožívá období plné změn. V létě zahajoval sezonu z pozice trenéra U16, postupem času a navzdory některým okolnostem však povýšil. Nyní Stanislav Rožboud vede dynamáckou „devatenáctku“ a současně sedí také v křesle šéftrenéra Akademie. „Chci pokračovat v práci svých předchůdců,“ říká v otevřeném rozhovoru pro web Akademie Dynama České Budějovice bývalý kapitán mládežnických reprezentací, který s trénováním začínal netradičně v Kanadě.

Zažíváte vcelku turbulentní sezonu, kterou jste začínal v pozici hlavního trenéra U16, ale postupem času jste povýšil do pozice hlavního trenéra U19 a posléze také do křesla šéftrenéra Akademie. Jak to celé vnímáte?

Z osobního hlediska je to určitě kariérní posun, ale myslím si, že nebýt některých okolností, které nastaly, zatím by k tomu nedošlo.

Ve funkci šéftrenéra jste nahradil Aleše Křečka, který chystal v Akademii změny. Hodláte v nastoleném trendu pokračovat? Pokud ano, můžete přiblížit, jakým směrem se bude Dynamo v tomto ohledu ubírat?

Myslím si, že se tady za to krátké Alešovo působení nastavily správné věci, v nichž by se mělo pokračovat. Já jsem stoprocentně za to, abychom v tom pokračovali. Stejně tak to vidí i ostatní trenéři, se kterými jsme to probírali. Pokud to bude jen trochu možné, budeme samozřejmě chtít vše ještě posouvat a vylepšovat. Jestli nás napadne něco nového a kolektivně se na tom shodneme, rádi naši hru ještě vylepšíme. Celkově se mi vize líbí, je to šálek mé kávy (úsměv), takže bych chtěl v práci svých předchůdců, tedy Aleše Křečka, ale také Pavla Malury, pokračovat.

Jak by tedy měla vypadat nová herní tvář Akademie?

Chceme a doufám, že budeme hrát aktivní, agresivní, účelný a útočný fotbal.

První dvě mistrovská utkání v jarní části soutěže za sebou má dynamácká „devatenáctka“. Jak jste spokojený se třemi body?

Z Hradce Králové jsme si mohli odvést jeden bod. Byla to smolná porážka, nicméně doma jsme následně vyhráli zápas, který mohl skončit remízou. Se třemi získanými body z prvních dvou jarních utkání můžeme být spokojení.

Od převelení k nejvyšší dorostenecké kategorii jste měl poprvé čas s týmem delší dobu pracovat. Na co jste kladl během zimní přípravy důraz a jaký je výsledek?

Od začátku zimní přípravy jsme kladli důraz na pilíře naší herní koncepce, zejména na aktivní a agresivní pojetí hry. V mých očích se to objevovalo i v prvních dvou jarních mistrovských zápasech. Zvláště pak v prvních poločasech, v nichž máme plno sil a jsme tak schopní vše nastavené plnit. S postupem času naše agresivita a tempo hry částečně opadá. Naším úkolem je, abychom se dostali do takové fáze, kdy budeme zvládat vysoké tempo po celou dobu utkání.

V Dynamu nově nemáte na starost pouze „devatenáctku“, ale také ostatní dorosty. „Sedmnáctka“ svou sezonu odstartovala stejně s U19, první ostré starty „osmnáctky“ a „šestnáctky“ jsou na programu o druhém březnovém víkendu.

Byl bych moc rád, kdyby se dařilo hlavně po výkonností stránce. Pokud je však dobrý výkon, je k pozitivnímu výsledku blízko. U osmnáctky je jednoznačný cíl, a to umístit se do šestého místa a předvádět takové výkony, aby byli hráči připravení na přechod do U19. V sedmnáctce stále bojujeme se zraněními, hodně hráčů vypadává na kratší, ale bohužel i delší dobu. Jinak jde o velmi kvalitní tým, který měl podle mého názoru v Hradci Králové vyhrát. Výsledek 4:4 nebyl odrazem předvedené hry. Naopak s Baníkem to klukům nevyšlo a po právu prohráli. Šestnáctka má velké množství „future“ (nadějných) hráčů, v nichž vidíme velký potenciál. Některé zápasy uhrají lépe, některé hůře. Myslím si, že budou do sezony připravení dobře a uhájí tak příčky, na nichž se nacházejí nyní.

Kromě dorostů musíte úzce komunikovat také s U23, tedy dynamáckým „béčkem“. Jak jste si s Dušanem Žmolíkem tuhle spolupráci nastavili a jak se vám daří ji plnit?

Osobně bych chtěl říct, že je spolupráce s U23 velmi dobrá. Trénujeme společně od pondělí do středy, někteří hráči od nás z U19 chodí k nim do tréninků a přináší to jen pozitiva. A to jak směrem k hráčům, tak rovněž k „béčku“ (U23), které nemá tak široký kádr. Tréninkový proces se tímto krokem velice zkvalitnil a já sám vnímám přínos jako oboustranný.

Jednou otázkou se zaměřme také na podmínky v Akademii, která sídlí Na Složišti. Jak tento areál vnímáte vzhledem ke zbytku republiky a v čem je třeba oproti „evropským týmům“ pozadu? V minulosti se mluvilo o dalších hřištích i budovách…

Prostor, který Složiště nabízí, je díky skvělé lokalitě velmi dobrý. V dnešní době by však areál potřeboval rozšířit o další travnatá hřiště, potažmo umělou trávu, protože zde trénuje mnoho kategorií. Přibyly nově dívčí i ženský tým, takže je složité travnaté plochy udržovat dlouhodobě kvalitní, jelikož jsou hodně zatěžované… Areál je krásný, ale potřeboval by dostat upgrade, který by zahrnoval dvě, tři travnaté plochy či umělou trávu. Aktuálně máme sice čtyři travnaté hřiště a umělku, na množství týmů a tréninků je to ale prostě málo.

Teď jsme měli možnost zachytit z vašich úst další anglické slovíčko, a proto se pojďme ohlédnout za začátky vaší trenérské kariéry. Před Dynamem jste působil pět let v Kanadě jako mládežnický trenér v ottawské akademii… Co vám tohle angažmá dalo?

Obohatilo mě hlavně lidsky, ale zároveň také trenérsky, protože jsem měl možnost vést všechny mládežnické kategorie až po U17, která je v Kanadě pomyslným vrcholem dorostenců, kteří následně odcházejí na univerzity. Působil jsem u chlapeckých, ale také dívčích týmů napříč kategoriemi a v podstatě jsem měl pět let fotbalové vojny. Byl jsem totiž neustále na hřišti, za den jsem měl až tři tréninkové jednotky. Spoustu věcí jsem si mohl vyzkoušet, na spoustu situací jsem si udělal názor… Po návratu do Čech a při působení v Dynamu, které vyústilo v následné dostudování profi licence (licence UEFA Profi), jsem si vše utřídil a aktuálně mám jasný směr, kterým se chci ubírat.

Jak jste sám říkal, v Ottawě jste vedl také dívčí tým. V čem se liší práce s holkami oproti té s chlapci?

Moje zkušenost je taková, že u dívek je na prvním místě důvěra od trenéra. Opravdu jim velmi záleží na tom, aby splnili, co po nich trenér na hřišti žádá. Oproti klukům jsou mnohem více důvěřivé a citlivé, jde jim o pochvalu. Zároveň jsem od nich vyžadoval to samé, co od kluků – na hřišti jedeme na sto procent, zábava může být potom. Ony to v Kanadě vnímají spíše jako takovou společenskou zábavu, jsou rády pospolu a nemají příliš velké ambice se fotbalem zabývat na profesionální úrovni.

„Vyžadoval jsem od nich to samé, jako od kluků.“ To jsou vaše slova… Znamenají, že jste k dívkám přistupoval stejně jako ke chlapcům?

Co se týká samotné hry, tak ano! Nicméně, práce s nimi je křehčí. Člověk si dává pozor, jaká slova volí, aby nikoho neurazil, protože dívky pak ztrácí vaši důvěru. Jsou mnohem citlivější než kluci, kteří jsou obrnění a jedním uchem kritiku přijmou a druhým ji zase vypustí pryč (smích). Kdežto u holek je to složitější. Třeba negativní kritika hráčky se před ostatními nedělá, zatímco u kluků to tak zásadní není, protože se s tím vypořádají lépe.

Kromě angažmá v Severní Americe jste dlouhou dobu platil za obrovský fotbalový talent, který v mládežnické reprezentaci šéfoval Petru Čechovi či Davidu Lafatovi jako kapitán. Jak se dá podobná zkušenost uplatnit v roli mládežnického trenéra?

Působil jsem v mládežnických reprezentacích a klukům teď můžu poradit, že je to pouze jedna etapa, která končí poslední dorosteneckou kategorií. Pak je ta nejdůležitější část, a to je přechod do dospělého fotbalu, který se mi nepovedl tak jako ostatním, i když jsem měl slušně našlápnuto. Mnozí z těch, se kterými jsem hrával, nastupovali nejen na české fotbalové scéně, ale také na té evropské, a to ve velice věhlasných týmech. Teď když trénuji dorostence, kteří mají úspěchy, tak je krotím a říkám jim, že je důležité, jak zvládnou přechod mezi muže. Zároveň těm, kterým se třeba tolik nedaří, říkám, že mají čas vše změnit tvrdou prací… Je to sice taková fráze, ale dorostenecký fotbal je opravdu jiný než ten dospělý.

Když jste zmínil přechod mezi muže, zaměřme se v jedné otázce také na čtveřici mladíků z Akademie, kteří se přesunuli do kabiny A týmu. Konkrétně jde o Davida Krcha (aktuálně hostování v Táborsku), Ondřeje Čoudka, Jana Brabce a Daniela Haise, který si dokonce připsal už dva ligové starty.

Moje zprávy a informace, které proudí napříč klubem říkají, že to kluci zvládají velmi slušně. Trenéři jsou s nimi, co se týče přístupu a připravenosti, spokojení. Teď bude samozřejmě na nich, o jakou příležitost si v tréninku řeknou a jak s ní následně naloží. Z mentálního pohledu zároveň kluci nemohou být demotivovaní, když šance nepřijde hned. Pokud si ji zaslouží a trenéři budou přesvědčení, že mají svou kvalitu, určitě příležitost dostanou. Zatím tomu jdou naproti, což dokazují první ligové minuty Dana Haise.

Na závěr se vraťme k vaší nové pozici. Jaké jste si stanovil v roli šéftrenéra Akademie cíle?

V pozici jsem krátce, vše se seběhlo velmi rychle. V podstatě bych chtěl říct, že nechci měnit nic na tom, co se tady nastavilo a začalo dělat. Myslím si, že jdeme správný směrem, teď je jen na nás, abychom tu cestu dokázali ještě vylepšovat. Nelíbí se mi, když se spousta věcí mění po půl či celém roce. U mládežnického sportu jde vždy o dlouhodobou práci a jestliže věříme koncepci, kterou jsme si nastavili, pojďme v ní pokračovat a uvidíme jaký bude za dvě, tři sezony výsledek. Jestli se to, jak trénujeme, jak hrajeme, jak hráče vychováváme a vedeme má úspěch. Jestli to, co jsme si řekli, skutečně plníme… Momentálně bych zkrátka nechtěl měnit nic z toho, na čem jsme se na konci prosince shodli s Aleše Křečkem a čemu dal výborné základy Pavel Malura. Chci v tom jednoduše pokračovat. Cílem je i nadále dostávat kluky do A týmu připravené na ligový fotbal.

Poslední otázka bude směřovat na U19. Váš předchůdce Pavel Malura mířil se svým týmem na ty nejvyšší cíle. Jaké jsou ty vaše, popřípadě ty, které jste si stanovili s kabinou?

Cíle jsou pořád ty nejvyšší. Chceme pokračovat v plánech, který měl tým pod vedení Pavla Malury. Proč bychom nemohli hrát o titul? Máme ztrátu pěti bodů na prvního… Jestli to nakonec dokážeme, bude záležet na týmových výkonech a výsledcích. Naposledy s Ostravou jsme se přesvědčili, že dokážeme porážet i velké soupeře. Kluci ukázali charakter, pracovali jako jeden až do samotného konce.