SK DYNAMO AKADEMIE

Jsem prodloužená ruka kabiny, říká Jirka Kladrubský

02.04.2022, Dominik Reiniš

Není to tak dlouho, co rozdával radost na ligových trávnících. V dresu pražské Sparty oslavil zisk ligového titulu, v barvách Dynama zase zavelel jako kapitán k návratu do nejvyšší soutěže. Jiří Kladrubský se nyní v roli hrajícího asistenta dynamácké U23 snaží o důležitý krok – připravit hráče Akademie na ligový fotbal a zároveň vykopat ČFL.

Ještě nedávno jste pobíhal po ligových trávnících, které jste před sezonou vyměnil za ty divizní. Poznáváte přímo na hřišti velké rozdíly? Například v kvalitě hráčů?

Hned na začátku, když jsem skončil s ligovou kariérou, to byl velký skok. Zvykal jsem si docela dlouho. Je znát, že divize je naše čtvrtá nejvyšší soutěž. Na druhou stranu i tuhle soutěž hrají šikovní kluci, a to ať už tady v U23 nebo v ostatních týmech. Furt je to velký skok, na který jsem si časem zvykl.

Pro úplnost, v létě jste se přesunul do juniorky Dynama, kde pomáháte jako hrající asistent novému kouči Dušanu Žmolíkovi. Jak jste se s novou rolí ztotožnil?

Ze začátku to pro mě byla úplně nová role, se kterou jsem se sžíval. Hodně mi pomohlo, že u týmu působil Jindřich Tichai (bývalý trenér U23). Bylo to pro mě o to jednodušší, že jsem právě Jindru zažil ještě jako trenéra v áčku, kde působil v realizačním týmu. Hodně mi pomohla také kabina, kluky jsem sice tak nějak znal, ale přijali mě skvěle, což bylo plus. Nikdy jsem totiž trenéra nedělal, spíše jsem byl rádce nebo mentor… Teď už chci do své nové role proniknout více.

V čem vnímáte největší odlišnosti? Přeci jen před časem jste vnímal fotbal jako vrcholový hráč, aktuálně na něj nahlížíte také očima trenéra... Všímáte si více detailů než samotné hry?

Všímám si toho spíše, když sleduji ligový fotbal nebo Champions League v televizi. Tyhle velké týmy už moc nesleduji jako fanoušek, ale spíše koukám, do jakého postavení jdou, a to ať už v ofenzivě nebo defenzivě. Hlídám si detaily, kam by se teď měl kdo a jak posunout… Zkrátka už to vnímám jinýma očima.

Nakousli jsme, že spolupracujete s novým trenérem. Jak jste si s Dušanem Žmolíkem sedli, máte na hru juniorky stejný pohled a jakou roli máte přímo v kabině?

Sedli jsme si výborně. Přinesl sem něco nového, nový vítr. Nepochází z regionu, což zde bývalo takovým zvykem. Respektuji ho, možná i proto, že mám v tréninku oproti klukům úlevy (směje se). To je ale vzhledem k mému věku tak nějak samozřejmost, abych byl na sto procent připravený do zápasu.

A jestli máme na fotbal stejný pohled? Byl jsem sice zvyklý hrát v jiném rozestavení, Dušan přišel a udělal nějaké změny, se kterými nemám absolutně problém. Je to pro mě něco nového, ale principy zůstávají stejné – takže stejný pohled máme.

Já jsem spíš taková prodloužená ruka kabiny. Chci předávat klukům zkušenosti a pomoct jim do velkého fotbalu. Neříkám, že se to všem povede, ale moc bych jim to přál. Život je pak o dost jednodušší.

Jako spoluhráč i trenér můžete předávat všem na Složišti nesmírnou porci zkušeností. V čem a jak radí fotbalista, který získal ligový titul se Spartou a okusil také zahraniční angažmá, svým parťákům a kolegům?

Pro mě je nejsnazší poradit v něčem, co jsem si ve své kariéře zažil. Když jde o nějakou konkrétní situaci, tak se hlavně tedy klukům snažím poradit. Trenérských zkušeností ještě moc nemám, ale i díky skvělému kolektivu, který tady je, jich hodně sbírám. Máme častá sezení, kde rozebíráme nejrůznější věci týkající se fotbalu a podle mého názoru na to nahlížíme všichni stejnýma očima. Nepociťuji, že by někdo dával najevo, že je nadřízený a musí to tak být. Vedeme zkrátka věcnou diskuzi, do které se snažím zapojovat. Mám to snazší v tom, že jsem si řadu situací prožil přímo na hřišti.

Kromě toho, že jste si sám prošel řadou velkých klubů a načerpal tak nespočet zkušeností, jste celkem nedávno vyrazil na stáž do Watfordu, který hraje Premier League. Jak jste se k takové příležitosti dostal, jak vše probíhalo a chtěl byste se vzdělávat touto formou i nadále?

Mým nejlepším kamarádem je Juraj Kucka, který v klubu působí. Když se naskytla možnost do Anglie odjet a poznat chod týmu Premier League zevnitř, sledovat, jak probíhají tréninkové jednotky, neváhal jsem a oficiální cestou skrze našeho i tamního sportovního ředitele se vše zařídilo. Byl jsem přítomen na každém tréninku po dobu deseti dní, stihl jsem také dva zápasy. Můj názor je, že se tady u nás netrénuje jinak, rozdíl je akorát v rychlosti a intenzitě. O tom rozhoduje kvalita hráčů, která je v Premier League pochopitelně ta největší. Viděl jsem rovněž zázemí, jak se o kluky starají. Myslím si, že je pro mě do budoucna jedině dobře, kdyby bylo podobných stáží více. Fotbal se neustále vyvíjí a trendy budou nové a nové. Nemůžu si myslet, že když jsem hrál sedmnáct let ligu, tak všechno znám a všechno vím. To je nesmysl. Moje kroky budou směřovat tímhle směrem, chci se zdokonalovat.

Máte i přes věkový rozdíl blízko ke svým novým spoluhráčům? Chvíli to vypadalo, že vám bude v kabině sekundovat Petr Javorek, ten se však nakonec odebral na hostování do Táborska…

Jsem moc rád, že máme takovou kabinu, jaká tu je. Kluci mě přijali skvěle… (zamyslel se). Nejdříve jsem přemýšlel, jestli si rovnou nepůjdu sednout nahoru k trenérům. Ale pak jsem si řekl, že ne. Potřeboval jsem nějaký čas s kluky strávit i v kabině, však jsme spolu takřka půl dne. Kluci jsou skvělí a jsem moc rád, že se mnou jednají na rovinu, na čemž to máme založené. A není to tak, že když mi něco řeknou, ví to všichni ostatní trenéři (směje se). Kabina je pro mě pořád svatá a furt v ní rád sedím.

V rozhovorech s ostatními trenéry Akademie jsme se na chvíli pozastavili nad podmínkami na Složišti. Jaký je váš názor na tréninkové centrum mládeže Dynama?

Na poměry v Česku si myslím, že máme jedno z nejlepších tréninkových center. Doba se vyvíjí, a nejen já vím, že by si areál zasloužil drobet posunout. Všechno je to o financích, což my neovlivníme. To zázemí, které je tu teď a slouží nejen Akademii, ale také áčku, je hodně kvalitní. Do budoucna bude určitě potřeba jej trošku vylepšit, ale to je otázka spíše na někoho jiného. Když po hráčích chceme, aby hráli velký fotbal a dostávali se do ligy, tak musejí mít odpovídající podmínky. Musí to být zkrátka se vším všudy.

S juniorkou máte jen ty nejvyšší cíle, tedy postup do ČFL. Jak moc je důležité, aby se to povedlo? A co se musí ve zbytku sezony stát, aby tomu tak skutečně bylo?

Důležité to je hlavně pro další ročníky, které budou do U23 dorůstat. Nechci nikoho v divizi urazit, ale není v ní taková kvalita, aby se naši hráči zdokonalovali. Třetí liga je v tomhle ohledu o něčem úplně jiném. Čím výše bude juniorka, tím lépe pro kluky, kteří do ní vyrostou. Nic proti divizi, ale ČFL je kvalitou úplně někde jinde…

Musíme vyhrávat každý zápas. Začali jsme dvěma remízami, teď se nám podařilo doma porazit Mýto. Ale my musíme vyhrávat neustále, a pak uvidíme, na co to bude stačit. Přeštice budou velmi silné, na druhou stranu, jestli chceme pomýšlet na postup, musíme porazit i je. Ve vlastních rukou to nemáme, o to víc musíme jít zápas od zápasu a všechny vyhrávat.

Sledujete stále zápasy A týmu, který se momentálně pohybuje na hraně skupiny o titul? Co na jeho výkony případně říkáte a dokážete odhadnout, kde sezonu soubor trenéra Davida Horejše zakončí?

Sleduji každý zápas. Jak jsem už říkal, nahlížím teď na fotbal trošku jinak, takže se o to snažím i v případě našeho áčka. Na začátku své trenérské kariéry jsem měl možnost působit u áčka jako asistent. Bral jsem to jako obrovskou možnost posbírat zkušenosti – co se řeší, proč se takhle trénuje, proč se trénuje přesně tohle… Bylo to pro mě strašně důležité a přínosné. Ale zpátky k tématu… Já jen doufám, že v posledních čtyřech kolech kluci uhrají co nejvíce možných bodů a poskočí, co nejvýše. První krok je čeká o víkendu doma se Zlínem a já jim přeji, aby to vyšlo.

Další otázka bude směřovat na vaše současné spoluhráče, kteří už nakoukli do A týmu. Své první ligové starty si připsal Daniel Hais, v přípravě se dobrými výkony blýskli také obránci Ondřej Čoudek a Jan Brabec či záložník David Krch. Jak si podle vás vedou a vidíte v nich a třeba i v dalších hráčích Akademie budoucnost Dynama?

Jsem nesmírně rád, že Haisík (Dan Hais) i Čouďas (Ondřej Čoudek) v áčku jsou. Tak nějak na pomezí je i Brába (Jan Brabec), což je další kluk z Akademie. Cestou odchovanců vždycky Dynamo šlo a bude jedině dobře, když to budou právě oni, kteří prorazí cestu dalším hráčům. Bude to také hodně o nás trenérech, kluky musíme připravit. Ligový fotbal se změnil, je úplně někde jinde, něž když jsem začínal já. Dnes si musíte hlídat spánek, stravu, je to úplně na jiném levelu… Všem bych ale moc přál, aby si ligu minimálně zkusili.

S tím souvisí i poslední téma. Jak vnímáte propojení U19 s juniorkou a následnou návaznost s A týmem? Chválíte si například společné tréninky s „devatenáctkou“?

Spojené tréninky jsou super. A ukážu to na odstrašujícím příkladu – zažil jsem totiž také trénink v sedmi, pěti i čtyřech lidech. To vás poté moc nebaví. Hlavně fotbal se hraje v jedenácti… Zároveň to chápu, protože kluci studují vysoké školy, což je velmi důležité. Když je ale možnost spojit U18, U19 a U23 vidím jen pozitiva. Třeba pro ty mladší kluky z osmnáctky a devatenáctky je to nesmírně přínosné. Hrají proti starším, vyspělejším a o něco zkušenějším klukům. Včera nás bylo na tréninku asi šestnáct, což je na divizní poměry skvělý počet. Budu jen rád, když to takhle bude pokračovat dál.

A návaznost na A tým? Určitě dobrá, však po posledním zápase s Mýtem trénuje s áčkem Štěpán Pineau. Dostal tu příležitost a třeba právě on bude tím, kdo to všechno nastartuje a do kabiny áčka budou pak proudit další a další kluci z Akademie.

Související články




Úvod    Akademie    Týmy    Dívky    Zimní liga    Partneři   

Nastavení cookies

© 2018 - 2022 SK Dynamo České Budějovice akademie, z.s. & eSports.cz, s.r.o.